JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ
Rozhodli jsme se pro odsun našich Němců do říše. Spojenci nám toto stanovisko mezinárodně potvrdili. Odůvodňujeme to řadou nejvážnějších důvodů nejen politických, nýbrž i mravních, a já prosím všechny naše politické činitele, aby otázku tu posuzovali především také z hlediska mravního. Pokusili jsme se až do r. 1938 a zejména v roce 1938 dohodnouti se s nimi v duchu opravdu liberálním a opravdu lidsky. Všechny naše pokusy totálně zklamaly. Je dnes jasno, že od roku 1934 záměrně v plné dohodě s Hitlerem v plné zodpovědnosti veliké většiny našich Němců k říši byl připravován rozvrat celého našeho státu. Nešlo jen o připojení našich Němců k říši; naši Němci se dali ve své 80–90% většině úplně do služeb barbarského nacismu k zničení našeho státu a k podlomení všech mravních a kulturních sil a hodnot našeho národa. A když se pak zmocnili za vedení Hitlerova a společně s Němci z celé říše celého našeho státu, neslýchaným způsobem, barbarsky a nelidsky nás a naši zemi tyranizovali. Všecky mosty mezi nimi a námi byly jejich postupem navždy strhány; náš společný život s nimi není možný. Musí tudíž odejít, neboť jiného řešení v zájmu klidu a míru Evropy prostě není.
ALEXEJ MIKULÁŠEK
„Nedostatek informací nám svazuje ruce, a tak se stáváme jen postrkovanými pěšáky. I emoce, které prožíváme, jsou řízené. To je nesmírně ponižující zjištění. Ale čím dřív si tuto skutečnost připustíme, tím rychleji ji budeme chtít změnit“. Těmito nabádavými slovy končí kniha Lenky Procházkové (1951), prozaičky, dramatičky, žurnalistky a politické aktivistky, v současnosti oblíbené především těmi, kteří sledují média intelektuálního, samostatného, tedy alternativního, kritického a nezávislého myšlení. Myšlení, které chce být nezávislé na zájmech mocností imperiálních (USA), postimperiálních (Anglie) nebo vazalských (byrokracie EU a NATO), nebo jimi podporované despocie a tyranie (typu dnešního vzteklého Erdoganova Turecka, Porošenkovy Ukrajiny nebo všeho schopné wahhabistické Saudské Arábie). A hlavně nezávislé na zájmech globálního predátora, jenž se prezentuje jako hodný globální protektor. Sama žertuje, že by mohla být vyšetřována orgány činnými ve věci… kupř. neamerické činnosti, orgány nechvalně známými z padesátých let 20. století. Toto a jiné, autorčinu poznání ovšem blízké, myšlení je dnes reprezentované např. několika tištěnými časopisy (Literárními novinami a naším LUKem), odbornými aktivitami, semináři a konferencemi, ale především internetovými weby jako Nová republika, Outsider Media nebo Parlamentní listy; není náhoda, že oficiální hlídací psi „pravdy a lásky“ už horlí za jejich zákazy coby šiřitelů např. „prokremelské“ nebo „prokomunistické“ propagandy (KSČ je dnes v jejich „symbolice“ Komunistická strana Číny, na niž přenesli svou nenávist, neznalost a předsudky; ničeho jiného než symbolického primitivního myšlení asi nejsou schopni.). Jen neznalé lidi potom opravdu překvapí, „jak neobjektivní mohou ty televizní objektivy být v zemi, kde je svoboda slova zaručena ústavou“.
ZDENĚK HRABICA
Prvním, kdo se chopil pera v polovině třicátých let minulého století a odhodlal se k napsání Rooseveltova životopisu, byl americký spisovatel Emil Ludwig. Jako jednoho z mála jej osobně přijal populární americký prezident.
KAREL SÝS
Po víceméně bulvární publikaci Gilese Miltona Když Hitler bral kokain a Stalin vyloupil banku vydává brněnské nakladatelství JOTA knihu Susan Butlerové STALIN & ROOSEVELT.
Emil Hruška hovoří s Ivanem Szabó
PAVOL JANÍK
Už v recenzii knihy legendárneho britského autora špionážnych bestsellerov Fredericka ForsythaThe Kill List (G. P.Putnam's Sons, New York 2013) – v slovenčine Zoznam smrti som upozornil, že samostatnou otázkou je kvalita prekladu, a teda aj edičného spracovania (redigovania) textu, pretože v slovenskej verzii sa napríklad používa pojem štátny tajomník, hoci pozícia Secretary of State označuje v USA post ministra zahraničných vecí a v Británii vo všeobecnosti funkcie ministrov (členov vlády).
JAROSLAV VÁŇA
Mám přítele inženýra, kterému bude příští rok, stejně jako mně, osmdesát. Stále ještě pracuje. Jeho o dost mladší žena, i když jen fyzicky, ne mentálně, je zaměstnaná v kultuře (prodává lístky v kině a je-li co, tak promítá filmy a dělá vše co je nezbytné). Vydělá si právě tak na to, aby dosáhla na existenční minimum. Proto je můj přítel odsouzený k celoživotním pracovním aktivitám.
JAROMÍR ŠIMR
Od srdce k srdci
Plné kapsy korun a eur v roce 2016 přejí všem
kapsáři