FRANTIŠEK DOSTÁL

Zvláštním člověkem bývá někdy básník. On totiž dokáže jen pouhými několika slovy rozdrtit tvrdé skály a proměnit je v písečnou pláž, na níž odpočívá a zasní se jiný citlivý člověk. Dochází tak k provětrání mozkových buněk zaneřáděných špinavostí světa.

Jeden z básníků a prvních národních umělců, Karel Toman (1877 – 1946), opustil náš svět před 70 lety. Slyšel jsem o něm již ve školní lavici, ale bývalo obtížné někdy porozumět jeho anarchistickému buřičství, avšak cítil jsem z veršů svobodomyslné myšlení a cosi z časů romantismu.

Život K. Tomana vyprchal v pražské čtvrti Břevnov v ulici, která nese nyní toto jméno, i když se narodil jako Antonín Bernášek.

Uběhlo moc let a já se na sklonku dubna 2016 ocitl před jeho chátrajícím rodným domem v Klobukách-Kokovicích nedaleko Slaného. Naštěstí lze z pamětní desky na domě dosud vyčíst údaje o narození básníka. Název poklidné obce Kokovice mi přivolává na mysl dorozumívací jazyk domácích zvířat, nabízejících nám čerstvá vajíčka.

Básník Karel Toman se stavěl čelem proti pokrytecké morálce společnosti a takových lidí by dnes bylo strašně moc třeba. Cítím, že tohle břímě nikdo, opakuji nikdo, už ze zad skutečných básníků nedokáže sejmout, protože i současná společnost výrazně ubližuje lidské přirozenosti. Básník Toman se snažil nalézt východisko v lásce k domovu, i když z jeho tvorby je možno také vycítit nenaplněnou touhu po nespoutaném a svobodném životě.

Z díla jen připomínám prvotinu Pohádky krve (1898), Sluneční hodiny (1913), Verše rodinné a jiné (1918), Měsíce (1918) a ještě poslední sbírku Stoletý kalendář (1926).

Uběhlo hodně času od mé školní docházky a teprve později jsem chápal básníkovy obraty ve sbírce Měsíce a básni věnované třeba měsíci únoru. Básník Karel Toman také novinařil a překládal z francouzštiny. Zemřel 12. června 1946 ve věku 69 let. Mezi jeho přátele patřil rovněž básník Jaroslav Seifert.