KAREL SÝS

Jízda na kolečkové posteli

„Doktor Antekirt vykonával mnohé cesty takovou rychlostí, že vznikla pověst o tom, že je současně na dvou místech.“

Jules Verne: Matyáš Sandorf

 

Z Písku do Paříže jsem jezdil každý den

s Vernem s Rimbaudem

a možná jen obden

Jaká to touha nerozumná

opouštět svoje rodná humna

viď Nezvale

Nejdál dorazím vleže

Z pařížské modře nad Pískem

na zapřenou se vynoří

dvojnice Eiffelovy věže

Nespěchám na nádraží

Písek je Protopaříž

I když si zapomenu klobouk

nad Otavou se vztyčí Vítězný oblouk

a u jeho pat tam dole

zlátnou Elysejská pole

Chatu v Jezerní kotlině mi chystá

tajný foglarovec – bukinista

Babička mě budí

neb bilo osm právě

„Kájo: snídaně v trávě!“

 

Zajíček v jamce sedí sám

I já si chci odsedět své v dolíku Kostelce

Vidí ve mně vetřelce

trestance co se chce usadit

ve městě kde udělal tolik kas

kde vylomil tolik zámků

zlomil tolik klíčů

Zatímco chci jen

pálit rum z cukrové třtiny

z hebkých samohlásek mateřštiny

 

Konečná stanice

Bertoltu Brechtovi

Těším se tam kam jedu

a naopak

Sotva se hnu už vyhlížím

zpáteční vlak

 

Jednou si takhle vyjedu

z Kostelce nebo z Písku

do Neznáma nad Nejistou

bez zpátečního lístku

 

Rok bez maminky

A je to zas on

je to zas Kostelec

a všecko je tu cizí

za polárním kruhem je tepleji

tělo se devětkrát přestavělo

po matečných buňkách ani památky

Jedině hrob je náš

a i ten je cizí

nenese ani naše příjmení

jen Šarapatků a Dolanů

co nás mazaně předběhli

 

Maminko byl jsem tady dnes a budu zítra

má večernice už už svítá…

 

Tady

Tady sedávala maminka v puntíkových šatech

„Nikdy jsem neměla odjíždět z Kostelce

Puntík a dost!“

 

Teď se do Kostelce vrátila

jako by z něj nikdy neodjela

jako by se všecko splnilo do puntíku!

 

Svět jsme poměřovali Kostelcem

ať si bylo jak si bylo

vždycky bylo kostelecky

Kostelec jsme našli v Paříži v Římě v Jeruzalémě v Havaně

Ale i naopak – nevytáhli jsme paty

a svět nám ležel pod patou jako ďábel Madoně

 

Opravdu?

Co Písek vzal

to Kostelec vrátí

co Písek prodloužil

to Kostelec zkrátí

 

Librační bod

Už už jsem dosáhl bodu obratu

teď už se můžu jen vracet

a na to co bylo předtím

smím nemyslet anebo zvracet

 

Už brzy budu zase točit vlčkem

a rozlamovat dřevěný Farmal vedví

s babičkou budu vysedávat v okně

a odhalovat kostelecká ledví

 

„Kájinku tamhle jde slečna Kleprlíková“

„Asi míří do Secesse babi“

Už brzy poteču k porodu

jako Vltava k Labi

 

Sůl ran cukr beznaděje

Moře v Oděse vyvrhuje slané romány

Orlice v Kostelci vyplavuje sladkovodní verše

Divoká krátké

Tichá epopeje

Voda vodě klidu nedopřeje

 

Stolperstein v Komenského ulici

Dědeček nemá hrob

měl sklony k levitaci

poletoval jak ptáci

od tetičky k babičce a zpátky

 

Prapravnuky Heina

plynovali prapravnuci Goetha

Zasadil jsem mu kámen

na konci bývalého světa

 

68. narozeniny

Kde jsem žil před potopou

z čí vůle jsem musel být

na co a čím jsem psal verše

já – kostelecký trilobit?

 

Komenského 465

Zajiskřilo se v bývalém okně

doufám že pro mne

anebo babička – strážkyně majáku

rozsvítila na cestu zbloudilému ptáku?

 

OSVČ Odysseus

Kam asi

ukazují vysloužilé kompasy?

V Kostelci kde se nic neděje

vodí lodi kolem mysu Dobré naděje

 

Na skok v Kostelci

Jak psí víno na škole zestaralo

jak mu zčervenaly nehty

zaťaté do omítky

 

Jak sešla Secesse

z bifteků jsou řízky

z řízků svítky

 

Jak zestarala plovárna

bazén se scvrkl

Díky neplavu v louži!

 

Bože jak zestaral náš hrob

urny vyhřezly

je vidět do útrob

 

Bože jak zestarala maminka

ze vzpomínky zbyla hrozinka

Pomodlím se ale

proč bych měl odpouštět našim viníkům?

 

Živí pospíchají na autobus

ale pro tebe kdo přijede?

Jaký spoj?

Už stojím opodál

 

Zůstane po mně jen stopa na obrubníku

v Oceánu bouří v Moři klidu

jako po každém z nás

Snad jednou v boží zahradě

vyrostu zas

 

Turbulence

Jsou to věci mezi nebem a zemí

a tentokrát právě my

ve skořápce sevřeni

Kéž doveze nás domů

najust osmitisícovým hromům

 

Kolik per potřebuje pták

aby doletěl do rodné klece

Mně stačí jediné

abych se propsal do Kostelce

 

Champs des pecheurs

První co nahoře ve střižně udělám

poprosím o časovou smyčku:

maminka přichází

maminka přichází

maminka přichází…

babička vaří vaří vaří

Stačí nám Kostelec a Rybářská ulice

nepotřebujeme Paříž

 

Loučení se zubem

„Kolik jsem vypsal tužek, kolik jsem zmuchlal lůžek…“

Vítězslav Nezval: Nápis

 

Kolik jsem rozkousal řízků

v Kostelci nebo v Písku

v zimovišti či v letovisku

Sbohem a přeju ti dobrý skus

kližky ti veze Velký Vůz

 

Návrat nežádoucí

„Dědečku proč jsi mne opustil

dědečku lama zabachtani

El Al tě do Secesse dopraví i v pátek

hvězda určitě ještě nevyšla

navíc je zataženo

Zasadil jsem tikámen do chodníku

tam kam sis odložil kufr

který už nebudeš potřebovat

Tvé dvouplášťovky obdrží velitel ponorky

tvou břitvou si podřízne štětiny Pinďa Jöckl

tvými vlasy vycpou sedadlo Heydrichova mercedesu

tvé vlasy rozežerou jeho slezinu…“

 

„Přijdu ale jen na deci vína

Spěchám na dobytčák do Terezína!“

 

Krkonošské papírny a.s. Hostinné

Vesmír nemusí být nekonečný

ohraničují ho jen tři tečny

Rychnov Kostelec a Písek

a hned je dost veršů pro notýsek