KAREL SÝS
Jízda na kolečkové posteli
„Doktor Antekirt vykonával mnohé cesty takovou rychlostí, že vznikla pověst o tom, že je současně na dvou místech.“
Jules Verne: Matyáš Sandorf
Z Písku do Paříže jsem jezdil každý den
s Vernem s Rimbaudem
a možná jen obden
Jaká to touha nerozumná
opouštět svoje rodná humna
viď Nezvale
Nejdál dorazím vleže
Z pařížské modře nad Pískem
na zapřenou se vynoří
dvojnice Eiffelovy věže
Nespěchám na nádraží
Písek je Protopaříž
I když si zapomenu klobouk
nad Otavou se vztyčí Vítězný oblouk
a u jeho pat tam dole
zlátnou Elysejská pole
Chatu v Jezerní kotlině mi chystá
tajný foglarovec – bukinista
Babička mě budí
neb bilo osm právě
„Kájo: snídaně v trávě!“
Zajíček v jamce sedí sám
I já si chci odsedět své v dolíku Kostelce
Vidí ve mně vetřelce
trestance co se chce usadit
ve městě kde udělal tolik kas
kde vylomil tolik zámků
zlomil tolik klíčů
Zatímco chci jen
pálit rum z cukrové třtiny
z hebkých samohlásek mateřštiny
Konečná stanice
Bertoltu Brechtovi
Těším se tam kam jedu
a naopak
Sotva se hnu už vyhlížím
zpáteční vlak
Jednou si takhle vyjedu
z Kostelce nebo z Písku
do Neznáma nad Nejistou
bez zpátečního lístku
Rok bez maminky
A je to zas on
je to zas Kostelec
a všecko je tu cizí
za polárním kruhem je tepleji
tělo se devětkrát přestavělo
po matečných buňkách ani památky
Jedině hrob je náš
a i ten je cizí
nenese ani naše příjmení
jen Šarapatků a Dolanů
co nás mazaně předběhli
Maminko byl jsem tady dnes a budu zítra
má večernice už už svítá…
Tady
Tady sedávala maminka v puntíkových šatech
„Nikdy jsem neměla odjíždět z Kostelce
Puntík a dost!“
Teď se do Kostelce vrátila
jako by z něj nikdy neodjela
jako by se všecko splnilo do puntíku!
Svět jsme poměřovali Kostelcem
ať si bylo jak si bylo
vždycky bylo kostelecky
Kostelec jsme našli v Paříži v Římě v Jeruzalémě v Havaně
Ale i naopak – nevytáhli jsme paty
a svět nám ležel pod patou jako ďábel Madoně
Opravdu?
Co Písek vzal
to Kostelec vrátí
co Písek prodloužil
to Kostelec zkrátí
Librační bod
Už už jsem dosáhl bodu obratu
teď už se můžu jen vracet
a na to co bylo předtím
smím nemyslet anebo zvracet
Už brzy budu zase točit vlčkem
a rozlamovat dřevěný Farmal vedví
s babičkou budu vysedávat v okně
a odhalovat kostelecká ledví
„Kájinku tamhle jde slečna Kleprlíková“
„Asi míří do Secesse babi“
Už brzy poteču k porodu
jako Vltava k Labi
Sůl ran cukr beznaděje
Moře v Oděse vyvrhuje slané romány
Orlice v Kostelci vyplavuje sladkovodní verše
Divoká krátké
Tichá epopeje
Voda vodě klidu nedopřeje
Stolperstein v Komenského ulici
Dědeček nemá hrob
měl sklony k levitaci
poletoval jak ptáci
od tetičky k babičce a zpátky
Prapravnuky Heina
plynovali prapravnuci Goetha
Zasadil jsem mu kámen
na konci bývalého světa
68. narozeniny
Kde jsem žil před potopou
z čí vůle jsem musel být
na co a čím jsem psal verše
já – kostelecký trilobit?
Komenského 465
Zajiskřilo se v bývalém okně
doufám že pro mne
anebo babička – strážkyně majáku
rozsvítila na cestu zbloudilému ptáku?
OSVČ Odysseus
Kam asi
ukazují vysloužilé kompasy?
V Kostelci kde se nic neděje
vodí lodi kolem mysu Dobré naděje
Na skok v Kostelci
Jak psí víno na škole zestaralo
jak mu zčervenaly nehty
zaťaté do omítky
Jak sešla Secesse
z bifteků jsou řízky
z řízků svítky
Jak zestarala plovárna
bazén se scvrkl
Díky neplavu v louži!
Bože jak zestaral náš hrob
urny vyhřezly
je vidět do útrob
Bože jak zestarala maminka
ze vzpomínky zbyla hrozinka
Pomodlím se ale
proč bych měl odpouštět našim viníkům?
Živí pospíchají na autobus
ale pro tebe kdo přijede?
Jaký spoj?
Už stojím opodál
Zůstane po mně jen stopa na obrubníku
v Oceánu bouří v Moři klidu
jako po každém z nás
Snad jednou v boží zahradě
vyrostu zas
Turbulence
Jsou to věci mezi nebem a zemí
a tentokrát právě my
ve skořápce sevřeni
Kéž doveze nás domů
najust osmitisícovým hromům
Kolik per potřebuje pták
aby doletěl do rodné klece
Mně stačí jediné
abych se propsal do Kostelce
Champs des pecheurs
První co nahoře ve střižně udělám
poprosím o časovou smyčku:
maminka přichází
maminka přichází
maminka přichází…
babička vaří vaří vaří
Stačí nám Kostelec a Rybářská ulice
nepotřebujeme Paříž
Loučení se zubem
„Kolik jsem vypsal tužek, kolik jsem zmuchlal lůžek…“
Vítězslav Nezval: Nápis
Kolik jsem rozkousal řízků
v Kostelci nebo v Písku
v zimovišti či v letovisku
Sbohem a přeju ti dobrý skus
kližky ti veze Velký Vůz
Návrat nežádoucí
„Dědečku proč jsi mne opustil
dědečku lama zabachtani
El Al tě do Secesse dopraví i v pátek
hvězda určitě ještě nevyšla
navíc je zataženo
Zasadil jsem tikámen do chodníku
tam kam sis odložil kufr
který už nebudeš potřebovat
Tvé dvouplášťovky obdrží velitel ponorky
tvou břitvou si podřízne štětiny Pinďa Jöckl
tvými vlasy vycpou sedadlo Heydrichova mercedesu
tvé vlasy rozežerou jeho slezinu…“
„Přijdu ale jen na deci vína
Spěchám na dobytčák do Terezína!“
Krkonošské papírny a.s. Hostinné
Vesmír nemusí být nekonečný
ohraničují ho jen tři tečny
Rychnov Kostelec a Písek
a hned je dost veršů pro notýsek