EVA FRANTINOVÁ
V životě jsem měla dva učitele pití.
První byl básník Jan Pilař, který ve Vysokých Tatrách učil malou básnickou kolonii pít borovičku. Nepamatuji si nic jiného než „musíš na čípek“. Většina z nás poslechla a spustila alkohol až na čípek a nedopadlo to nejlépe.
Můj druhý učitel byl Zdeněk Hrabica. Jeho učební pomůcka byla ušlechtilejší než kořalka: víno ze Znovína. Pod Hrabicovým razantním, ale citlivým dohledem proteklo do mého těla Veltlínské zelené, Rulandské šedé, Tramín, Savignon, Frankovka… Nezůstalo jen u pití – zatímco borovička mne neinspirovala, víno ve mně vzbudilo básnickou jiskru.
Rody
Savignon
Je to zas on
Muškát
s hrozny si jdeme šuškat
Tramín
kluci hurá za ním!
Vermut
pro lásku se nermuť
Frankovka
Je to hotovka
Burgundské šedé
v útěku spásu hledej
Zeptám se Mavrudu
Dokdy tu pobudu?
Můj učiteli pití
přeji ti dlouhé žití!