KAREL SÝS

Zdeněk Hrabica, člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel LUKU, oslavil 25. října 80. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

Zdeněk Hrabica je nejstarší mladík, jakého znám. Kdyby neučinil nic víc než to, že nás naučil pít víno, získal by permanentku do božích vinohradů a sklepů. Neboť jistě i andělé si krátí dlouhou chvíli nad sklenkou božského nektaru.

Emil Hruška hovoří se Zdeňkem Hrabicou

EMIL HRUŠKA

25. října oslaví Zdeněk Hrabica, člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel LUKu, 80 narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

ZDENĚK HRABICA

Spojité nádoby jsou fyzikálním imperativem; diplomacie je souhrnem zahraničních vztahů. Málokdy je však diplomacie projevem lidské domluvy. Když se na pražském Loretánském náměstí, v blízkosti Černínského paláce, odhalovala socha významného československého ministra zahraničí a později i prezidenta dr. Edvarda Beneše, odnášel jsem si v paměti zajímavý příběh. Řečnil předseda vlády Ing. Jiří Paroubek. Seděl jsem vedle chrabrého muže, generála Františka Fajtla. Chyběl ministr zahraničí JUDr. Cyril Svoboda a podle tiskového mluvčího MZV se statečný voják dozvěděl, že se ministr slavnosti nezúčastní. Generál vzkypěl, pronesl několik jadrných slov, jakoby velel letce ve Velké Británii: „Prezident Edvard Beneš byl a zůstane mým vrchním velitelem československé branné moci! Vyřiďte panu ministrovi, aby přišel mezi nás, kteří jsme bojovali za vlast proti Hitlerovi. A vzdal poctu našemu veliteli.“

JAN JELÍNEK

S partou novinářů, literátů, fotografů, malířů a sochařů jezdívám na toulky po vinicích společnosti Znovín Znojmo. Hlavní postavou organizace těchto spanilých jízd a pečovatelem o nádherné zážitky z krajiny ještěrky zelené a ledňáčka říčního při toku Dyje je novinář a spisovatel Zdeněk Hrabica. Cesta autobusem z Prahy na jižní Moravu nám s ním zábavně ubíhá. O to se stará svým barvitým a poutavým vyprávěním rozličných příběhů i historických událostí, zavátých věky. Zejména když projíždíme jeho milovanou Vysočinou a Jihlavskem, odkud je rodákem. Právě tady byl v mládí sám aktérem mnoha dějů, v nichž srší jak jiskry z kovářské kovadliny humorné obrazy. Jeho povídání v autobuse velmi rádi posloucháme. Přitom se i smějeme na celé kolo a za odměnu pro znamenitého baviče křičíme: „Hrabica do Strakovky“ nebo taky „Hrabica na Hrad“.

ZDENĚK HRABICA

Stále mi leží v hlavě myšlenka ještě učící profesorky, která skoro nikdy neudrží jazyk na zámek. Občas káže páté přes deváté, dokonce i na rozhlasových vlnách.

JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ

15. 4.1907 Krakov – 22. 10. 1990 Olomouc

Nedávno se konala v jedné z výstavních síní Univerzity Palackého v Olomouci přednáška doc. PhDr. Věry Beranové, CSc.na téma Aljo Beran – malíř, grafik, vysokoškolský pedagog.

Unie českých spisovatelů srdečně zve své členy i příznivce na slavnostní vyhlášení Cen UČS za rok 2016.

Předání cen se uskuteční v sobotu 5. listopadu 2016 v 10.30 hodin v budově Krajského úřadu Středočeského kraje, Zborovská 11, Praha 5-Smíchov, zasedací místnost Zastupitelstva Středočeského kraje, I. patro.

JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ

V dnešní době obratného oslabování sebevědomí a hrdosti českého národa i účelové interpretace jeho dějin, výkladu vyhovujícího velmocenským ambicím zejména vlivného německého souseda, je 70. výročí obnovení olomoucké univerzity příležitostí připomenout souvislosti, fakta i jména ve své době známá, dnes však opomíjená nebo dokonce tabuizovaná.

KAREL SÝS

Zdeňku Hrabicovi

VÁCLAV FRANC

Na dovolené jsme s manželkou navštívili Kostelec na Hané. Pochopitelně jsem se šel podívat na dům, kde žil od roku 1939 Petr Bezruč. Bohužel domek je bez jakéhokoliv označení. Nebýt dvou důchodkyň, ani bychom pořádně nevěděli, o který dům se jedná. I když já jej poznal z fotografií z novin.

JIŘÍ KNOPP

Zpívalo se kdysi ve známém hitu a o pistolích se zpívalo v mnoha písních, třeba „…sem tam pistol hlesne, falešný hráč klesne“, ale také v jedné chodské národní písni žádá jakýsi chasník na pánském pacholkovi, aby mu půjčil pistolku, prý by si dal jednu ranku, „haby vedíli falešný lidi, že jsem měl ve vsi holku“.

EVA FRANTINOVÁ

V životě jsem měla dva učitele pití.

První byl básník Jan Pilař, který ve Vysokých Tatrách učil malou básnickou kolonii pít borovičku. Nepamatuji si nic jiného než „musíš na čípek“. Většina z nás poslechla a spustila alkohol až na čípek a nedopadlo to nejlépe.

ABDUDŽABOR ABDUDŽALILOV

Už dávno nejsme v Afghánistánu. Neexistuje ani stát, který nás tam tehdy vysílal. Vystřídali nás tam Američané.

MAGDALÉNA TOULOVÁ

Píšeme si

V ulici, jež nese jméno Meluzínova, je kašna. V kašně je voda. Když jdu kolem, ráda pozoruji vodu v kašně. Většinou je její hladina klidná, ale stačí malý vánek, hladina se rozčeří na mnoho vlnek, které se rozbíjejí o okraj kašny.

BŘETISLAV KOTYZA

Podvojný obraz světa svou vlastní tvář

ukládá v paměť magnetu

jsme to však ještě my

kdo dává příkazy computeru?

STANISLAVA KUČEROVÁ

Ferdinand Peroutka byl nepochybně žurnalista velkého formátu. Jen jeho působení za druhé republiky bylo hodnoceno rozporuplně.

STANISLAV ZEMAN

„Kde to jsme?“ zeptal se sotva pětiletý chlapec svého dědečka.

„V obrazárně,“ vlídně odpověděl dědeček.