JIŘÍ KNOPP

Zpívalo se kdysi ve známém hitu a o pistolích se zpívalo v mnoha písních, třeba „…sem tam pistol hlesne, falešný hráč klesne“, ale také v jedné chodské národní písni žádá jakýsi chasník na pánském pacholkovi, aby mu půjčil pistolku, prý by si dal jednu ranku, „haby vedíli falešný lidi, že jsem měl ve vsi holku“.

No dobře, nevěděl jsem, proč pánští pacholci nosili pistolky, ani co taková rána z pistole znamenala pro chasníčka a pro celou vesnici.

Když pasáci krav kdysi nosili na rančích své kolty proklatě nízko a stříleli se na potkání, mělo to svůj půvab, zejména ve filmech. A daleko více pak ve filmech gangsterských. Divákům se tajil dech a nikoho z nich ani nenapadlo, že by snad někdo měl používání zbraní zakázat.

Já jsem kdysi napsal říkanku o tom, že „ve státě Utahu beze všech průtahů dostaneš koupit kolt nebo kvér, zastřelíš každého, kdo se ti zamane a kdo k tobě není úplně fér“. Nemyslel jsem tím, že podobným způsobem by si mohli obstarávat kolty i naši občané. Ba, myslel jsem, že by se zbraně měly vůbec zakázat. Jenže svět se mění…

No jo a pomalu se dostáváme tam, kde jsme nyní. Totiž v naší mírumilovné zemi není dosud možné, aby si jen tak mírnixtýrnix kdokoliv legálně zakoupil střelnou zbraň a držel ji, natož aby z ní střílel. Jenže jak se tak ve světě rozmáhá tenhleten terorismus, kdy si vás klidně začne někdo plést s terčem… Prostě najednou, znenadání, aniž byste to chtěl nebo vyprovokoval, se ocitnete v palbě nějakého – no jo, jak ho nazvat a neporušit tak nezadatelná práva střelce na demokracii, svobodu, integritu a já nevím na co ještě jiného?

Co uděláte, když nemáte u sebe nic, čím byste střelce odradil od další střelby, případně ho zneškodnil? Máte-li štěstí, utečete na WC a vyčkáte příchodu policie, ovšem vydržíte-li tak dlouho čekat živ a zdráv.

Sedíte si tam na prkýnku a říkáte si: kdybych tak měl v kapse devítku, stačila by sedmpětašedesátka a když by bylo nejhůř tak snad šestpětatřicítka…V kapse nemáte nic, za to máte v kalhotách…

Takový zlosyn je na tom lépe, má bambitku, sice nelegální, ale má. No jo, ale to víte, zbraň získat legálně není tak jednoduchá věc a hned se do tohoto problému vložili lidé kompetentní i nekompetentní, poslanci, ministři a – to by bylo, aby k tomuto problému nepromluvil i pan prezident. A on promluvil a tak nějak lidsky, jako obyčejný člověk, který si jde s rodinou na vycházku, přepadnou je zločinci a on může zvednout k nebi pouze své holé ruce a hledat v duchu slova modlitby.

Musíme vycházet z představy, že zločinec si zbraň sežene; nám jde o to, aby se mohl účinně bránit teroristovi či jinému násilníkovi obyčejný táta rodiny, který se obává o svoji ženu a děti.

Takže, vážení, abychom opravdu nepřišli s křížkem po funuse. Já bych se přidal na stranu našeho prezidenta a říkám totéž, co on. Musíme se ozbrojit, jinak budeme pouze k smíchu. A našim pozůstalým k pláči…