KAREL SÝS

Zdeněk Hrabica, člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel LUKU, oslavil 25. října 80. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

Zdeněk Hrabica je nejstarší mladík, jakého znám. Kdyby neučinil nic víc než to, že nás naučil pít víno, získal by permanentku do božích vinohradů a sklepů. Neboť jistě i andělé si krátí dlouhou chvíli nad sklenkou božského nektaru.

Zdeněk vzbudil touhu psát básně o víně i v těch, kteří jaktěživi ke sklenici nepřichýlili ret. A nelitovali. Dlužno však říci, že je to jako s Jaroslavem Haškem. Kdyby opravdu vypil takové množství piva, jakým ho obmýšlejí jeho kumpáni z mokré čtvrti, nenapsal by ani zlomek svého olbřímího díla. A kdyby básníci píšící verše na počest vína a potažmo Zdeňka Hrabici opravdu vypili tolik džbánů, kolika se veršem vázaným i volným chlubí, měli by už místo jater kameny.

Zdeněk Hrabica je však především spisovatel a novinář od pánaboha. Je to vzácné spojení osvobozené fantazie spisovatele a přísné řehole publicisty. Proto se na něj tlačí nejen zástupy ctitelů, ale i odpůrců. Je snadné křičet: „Napiš to, Hrabico!“ Ke psaní je třeba sebrat odvahu, hodně odvahy. Každý jen tu svou pravdu má za jedinou a běda, když zjistí, že jiný vidí jinak.

Zdeněk vidí po svém, není lhostejný seismograf, který flegmaticky zaznamená výbuch Vesuvu i pšouk na českém dvorku. Vidí po svém a píše po svém a nenechá se přemluvit k falešné objektivitě.

Popřejme mu, aby mu to ještě dlouho vydrželo!