IVO FENCL

Nositel Medaile svobody (nejvyššího amerického vyznamenání), obyvatel Rokenrolové síně slávy, držitel filmového Oscara i prestižní literární Pulitzerovy ceny Bob Zimmerman (*1941), jinak také autor obrovských hitů Časy se mění a Blowin‘ in the Wind, sice Nobelovu cenu za literaturu možná nepřevezme (zatím aspoň nereaguje), nicméně přiřknuta mu byla.

Se slovenským spisovatelem Petrem Štrelingerem hovoří Michal Černík

MILAN BLAHYNKA

Recenze se píší na knihy, jen výjimečně na časopiseckou publikaci, a u básníka Jiřího Žáčka, který knižně publikuje hojně jako málokdo, může se zdát absurdní nepočkat si na jeho novou knihu veršů, nicméně nebesa v zastoupení básníkem (kým jiným než básníkem?) Petrem Cincibuchem mi položila na hraničku knížek k recenzi rozhovor s Žáčkem a jeho nové verše podle mého soudu tak pozoruhodné, že snad ospravedlňují výjimku: recenzi na čtyři strany Cincibuchovy splendidní revue Medicína & umění (2016/2).

PETR ORSÁG

Záměrně píši stále aktuální, neboť jde o problém, který byl počat již koncem loňského ledna, a stále ještě není uspokojivě ukončen. O jeho početí či spuštění se postaral prezident M. Zeman, když na konferenci Let My People Live!, konané v Praze 27. ledna 2015 (byla věnována 70. výročí osvobození osvětimského koncentračního tábora Rudou armádou), položil ve svém projevu otázku, co vedlo, resp. vede intelektuály k fascinaci tak zrůdnými učeními jakými byly a stále jsou fašismus, nacismus a současné učení o islámském státu, a kdy coby představitele této fascinace v našich zemích ve svém referátu vzpomenul významného českého prvorepublikového, liberálně pravicového novináře a spisovatele Ferdinanda Peroutku. Jako důkaz pro toto své tvrzení uvedl prezident jednak článek Hitler je gentleman, který měl Peroutka publikovat v jím vlastněném a redigovaném časopisu Přítomnost, jednak slova „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky!“, která měl Peroutka napsat koncem roku 1938, ve dnech uzavření Mnichovské dohody.

VÁCLAV FRANC

Jazyk se mi lepí na patro. Horko. Horko k zalknutí. Jako na Sahaře. Potím se. Cítím, jak mi čůrek potu stéká po obličeji. Ale kde to jsem? Jsem už … po smrti? Na onom světě? Ale vždyť náš obvoďák Švarc říkal, že … jasně jsem v pekle. Nebo spíš … v hrobě! Že oni mě pohřbili za živa? Četl jsem o tom, ale nikdy nevěřil, že se něco takového může opravdu stát. Jenže co budu dělat? Měl bych křičet, ale hrdlo mám sevřené, že nevydám ani hlásku. Jako bych si v krku pěstoval knedlík. Měl bych se snažit nějak dát o sobě vědět, že ještě žiju… že jsem ještě … kdysi prý do rakve dávali provázek. Stačilo zatáhnout a na konci se rozezvučel zvoneček, který oznamoval, že nebožtík ještě žije, ale … provázek nikde?!

JIŘÍ JÍROVEC

Český volební systém je vskutku pozoruhodný. Teoreticky jde o svobodnou soutěž politických stran, ale v praxi ale jde o soutěž politiků o koryta. Mnozí z nich se dokonce ani nechtějí špinit členstvím v (pro ně) nejvýhodnější straně a zůstávají na kandidátce jako nestraníci. Mohli by založit Klub angažovaných vyžírků.

MILAN KOHOUT

Tak jsem si přetrpěl takzvanou lekci jeho „svatosti“ dalajlámy, kterou přednesl pro narvanou Lucernu v rámci Fora 2000.

EVA FRANTINOVÁ

Viděla jsem ho – a slyšela číst jednu z jeho próz právě křtěného almanachu Od války k válce, do kterého jsem také přispěla – před delším časem ve smíchovské Portheimce.

KAREL SÝS

Věčný Jarda

bonviván a fanfarón

kapitán gaskoňských kadetů

rozdavač i uživatel života

měl nepsané právo žít nejdéle