JAROMÍR SEDLÁK

Arthur Koestler: ŠÍP DO NEBE (První svazek autobiografie 1905-1931, přeložila Petruška Šustrová, vydala ACADEMIA, Praha 2016, 424 stran).

Le Monde: „Kdybychom měli napsat jedno jméno, které nejlépe charakterizuje bloudění, hledání a nalézání židovského intelektuála 20. století, napsali bychom možná Arthur Koestler. Jeden z nejzajímavějších a nejpodnětnějších dobrodruhů – myšlenkových i praktických. Vynikající spisovatel i esejista posedlý sexem, přitom v mnoha zemích málo známý.“

Z jeho rozsáhlého a velmi přitažlivého díla vyšly u nás jen romány Tma o polednách (1992 a 2016) a Zloději v noci. Zasloužil by si i u nás sebrané spisy, podobně jako George Orwell, jenž se s Koeslerem přátelil, což u takových senzitivních egomaniaků není nic jednoduchého. S Orwellem měl navíc některé společné životní zážitky, oba byli po jistou dobu oddanými levičáky, Koestler dokonce nadšeným komunistou obdivujícím Lenina. Ze svých revolučních představ a iluzí o Stalinově SSSR však oba vystřízlivěli, podobně jako bývalý šéfredaktor Rudého práva a původně přítel Fučíka Záviš Kalandra. A navíc o tom napsali dvě nejdůležitější knihy svého druhu. Orwell Farmu zvířat (1945), ale ještě pět let před ním vydal Koestler zmíněný román Tma o polednách.

V něm, inspirován stalinskými procesy (předobrazem byl proces s Bucharinem) předvedl, jak se v neúprosné logice určitého myšlení stává oběť spolupracovníkem na své likvidaci, a to pro obě strany. Zatčený fiktivní revolucionář Rubašov, jistý si svou nevinou, postupně pozná, že je v zájmu strany, aby přiznal účast na nejabsurdnějších zločinech. Básník Jan Vladislav ve svém Otevřeném deníku vzpomíná, jak knihu četl. Byl to pro něj, jak píše po letech, rozhodující životní zážitek. Vůči ideologii, jíž propadla valná část jeho vrstevníků, včetně autora těchto řádků, byl již celoživotně dokonale imunizován. Po válce kniha vyšla se souhlasem prezidenta Tita v Jugoslávii.

S Orwellem spojuje Koestlera také to, že oba prošli frontou španělské občanské války, kde byl Koestler navíc zajat frankisty, když se pod falešnou identitou snažil dostat do Francova štábu. Byl odsouzen k smrti, ale později vyměněn za zajaté důstojníky, kteří byli věrní Francovi. Smrt ho fascinovala, provázela ho na mnoho způsobů. Vždy však při něm stálo štěstí.