VÁCLAV HONS

Letní tání

tak motýli

snad jen na chvíli

to znenadání tání

i odkudkoli

za bílá slova schován

za plamínek

záminek

měl jsem tě

v otevřených dlaních

věř na počkání

v uších zvoní

to její první loni

možná

už plná polní

v hlíně zvolni

i v básni zhasni

tak se veze

úplněk mezer

je to jen znenadání

ale to tání

v táni

na lotosu

bylo jich do tmy osm

Skříň

mám tvůrčí

menopauzu

na rozdíl od žen

snad ještě

k sobě dojdu

ale nevím

jestli se poznám

jestli se

nevyhnu

s obejdou

neobejdu

vytáhni

kostlivce

a dej mu

co proto

to proto

Pražská kavárna

lokál hučí až praskle

všechno je to

jen tvář za sklem

ne že bych vám

ty vaše hlouposti

po dvanácté nevěřil

tak komu asi dnes

straší ve věži

přesto jsem vždycky

na pár výsostných

vteřin jen věřin

víra už nekřtěňátku

zadek neutírá

za tu zpověď

čtrnáctkrát věřím

je třeba

do oblouku zkopat

ta devadesátá

i ta padesátá

souhlas o hlas

dej nám naše skutky

je to jen dvojzadek

oble přirážející

prostitutky

neptej se kteří

stojí v hořícím

keři

už žádné

nadstandardní smutky

vždyť jedna oprátka

totáč nedělá

ani tu demokracii

pod špagátem

slova dlouho nežijí

demagogicky

stříhaný metr

metrákových volovin

kolem dokola

jen vykloubené

okolí

ta zmarněná devadesátá

navíc

pro kapitál tak zlatá

vlaštovko všech jar

máme to už

za pár

leťme na zanzibar

křídla jsou dar

vím že kapitál

má opět svůj

prošvihnutý ismus

za pár

možná i tryznu

brzy to slízne

na václavském

václaváku

smečky jsou divné

prodané smyčky

med jakbysmet

dvouocasý ptáku

na vrbě zobni straku

jsou to jen hradní

hodiny které nám

za pět dvanáct

už i starý hamlet

vzal kramle

náš schizofrenní

život otlučený bitím

už navždy

odbíjejí

jen ona ví

že u té jámy jsem

už navždy jen její