JOSEF ONDROUCH

Jde o vánočně novoroční programový dárek naší veřejnoprávní TV. V anonci ČT uvádí tento zmetek takto: „Britská královna Alžběta II. je známá a oblíbená po celém světě a snad každé malé dítě by o ní dokázalo říci alespoň jednu větu. Docela jinak už je to ovšem v případě jejího muže, prince Philipa. Co o něm široká veřejnost vlastně ví? Že je vysoký a používá velmi suchý humor? Dnešní dokument si klade za cíl lidem postavu tohoto ‚muže ve stínu‘ alespoň trochu osvětlit. Philip se narodil roku 1921 na řeckém ostrově Korfu jako potomek hned dvou královských rodů. Přesto jeho dětství poznamenala nouze a také nebezpečí. V důsledku vojenského puče v Řecku se rodina se čtyřmi dcerami a teprve ročním princem musela přesunout do Francie, kde žila odkázána na milost a nemilost bohatším příbuzným. Traduje se, že princ v době školní docházky neměl ani kabát, jak byli chudí. S Alžbětou se setkal několikrát již v dětství, protože byli vzdálenými příbuznými. Pověstná jiskra ale přeskočila až roku 1939, kdy sice Alžbětě bylo pouhých třináct let, ale pohledný vysoký mladík na ni mocně zapůsobil. Svatba proběhla o celých osm let později a Alžběta s Philipem jsou svoji už neuvěřitelných sedmdesát let. Ve filmu uvidíme řadu dosud neznámých archivních záběrů ze života královské rodiny, v nichž tentokrát nebude hrát ústřední roli panovnice, ale muž, který dle protokolu vždy kráčí dva kroky za ní.“

Ó jak dojemné! Člověk by uronil i slzu. Ale kdyby neexistovalo až proklatě rozdílné kdyby, podstatně se lišící od bulvárního dojáku na obrazovce České televize II, uváděného jako dokument ve vánočně silvestrovském čase.

Filip a jeho rod

Zatímco Chamberlain s rasistickou tradicí své rodiny kolem námluv nacistického diktátora vytvářeli aspoň dodatečně zdání diplomatické mlhy o jejich zájmu zachovat mír, anglická aristokracie Hitlera až do začátku války, tehdy už poněkud skrytěji, ale před tím zcela nepokrytě podporovala. To se u nás díky Mnichovu stále ještě dobře ví. I přes snahy bývalého fráterníka, nyní ministra kultury jezdícího zdravit „milé krajany“ a omlouvat se za velezradu jejich rodičů se u nás doposud nepodařilo mnichovskou zradu lží vymazat.

Pokud jde o mnichovanství a Británii, nebylo zdaleka jen záležitostí Chamberlaina. Týkalo se přímo i královské rodiny a konkrétně Filipa. Jak uvádí i film uvedený ČT, jeden z důležitých základů jeho vzdělání byl dán výchovou Němce Kurta Hahna. I tuto skutečnost film falešně upravuje. Už to, že byl židovského původu, je jen polovina pravdy. Čistou pravdou je, že byl horlivým podpůrcem nacistické NSDAP a jeho škola u Bodamského jezera, o níž se v dokumentu tak obdivně hovoří, byla líhní aktivit Hitlerovy mládeže. Pěstovala zcela přednostně mýtus výlučnosti árijské a nordické rasy. Hahn věnoval také péči eugenice, sociálně-filosofickému směru o metodách k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka tak, jak to k dokonalosti v praxi dovedl Himmler u svých SS hrdlořezů i v domech blonďatých, modrookých „árijek“. Ty po páření s esesmany rodily děti, jež se měly stát základem dokonalé rasy Třetí říše. Když se ale Hitler s vydatnou pomocí strany Centrum (obdoba našich lidovců s jejich „milými krajany“ ministra Hermana) dostal k moci, byl Hahn důrazně varován, že i přes svoji oddanost Hitlerovi a fakt, že je jen napůl Židem, může být zatčen. Zavčas se proto přemístil do Skotska. Tam jako ředitel Gordonstounské akademie pokračoval v podobném stylu výchovy. Se stejným zápalem a v duchu ještě militantnějšího asketismu vedl také oddaného studenta Filipa, který svého učitele při jeho úprku z Německa následoval. Hahnova výchova Filipa ovlivnila na celý život.

Nemám na mysli jen tu a tam se objevující hysterické výkřiky, ale dodnes varovná fakta o pronacistické angažovanosti domů Mountbattenů a Windsorů. Jsou to především Filipovy aktivity zaměřené na zmíněnou eugeniku. Mělo by se jí dosáhnout snížením lidské populace na jednu miliardu obyvatel celé Země (při současných 7,6 miliard) a jiná podobná angažmá. Jde o WWF (World wide Fund for Natur, poněkud eufemisticky do češtiny překládaný jako Světový fond na ochranu přírody). Dál je to podobně založený The1001: A Nature Trust a Club of the Isles s řádovými členy Today. Podporou těchto finančně i vlivem všemocných mamutích organizací nezůstávají v myšlenkovém zaujetí členové královské rodiny pozadu za svým prapředkem Vilémem II. a ideovým spřízněncem Adolfem Hitlerem. Střediskem toho nového „IV. Reichu“ není chválabohu prozatím Berlín, ale „jen“ část anglického královského dvora, především v osobě samotného muže po boku královny Alžběty II., jeho veličenstva i u nás vítané Alžběty při návštěvě v roce 2011 i s jejím manželem princem chotěm Filipem, tak dojemně vylíčeném tehdejším zpravodajstvím a nyní ještě dojemněji filmem v České televizi.

Aktivity muže královny

Filip byl delší dobu mezinárodním prezidentem a dodnes spolu s holandským kolegou řídí WWF a de facto je výkonným ředitelem (CEO) Klubu Ostrovů (Club of the Isles). Jen málokdo ví, že stejný muž po boku královny je příslušník rodiny královského domu Řecka a mohl být v metropoli pod Akropolí králem nastoleným po Churchillově vojenské intervenci proti řeckému protiněmeckému odboji a krvavé lázni v Aténách v roce 1944. Nebylo to možné. Ale jen proto, že by to spojenec USA, tehdy ještě včele s prezidentem Rooseveltem, s celou Evropou a spontánně vítaným tažením Rudé armády, spojencem SSSR s hýčkaným „strýčkem Joem“ - Stalinem a konečně i s veřejností Británie samotné, nespolkly.

Studená válka s angažováním desetitisíců esesmanů, nacistických odborníků se v temnu tajných služeb teprve připravovala. Předzvěstí studené války byly iniciativní kroky Británie a osobně nejen Lorda Mountbattena, ale i Churchilla na Balkáně. Projevilo se to v cynické, krvavé intervenci Britů proti řeckému antifašistickému odboji v britské okupaci Atén osvobozené od Wehrmachtu, gestapáků a esesáků domácími jednotkami levice, už v roce 1944.

V Řecku měla své imperiální mocenské zájmy Británie tradičně. Už během Velké války Řecko Britové, tehdy spolu s Francouzi, okupovali. Král Konstantin, který byl spřízněn s monarchistickou větví společnou s německým císařem, usiloval o Řecko, jež mělo zůstat ve válce neutrální. To však nemohlo vyhovovat Britům. Proto jejich protektorátní premiér Venizelos Konstantina sesadil a dosadil podporován Brity na trůn druhého Konstantinova syna Alexandra, který do I. světové války na straně Dohody vstoupil okamžitě. Alexandrova válečná protiosmanská angažovanost ale definitivně skončila, když byl jeho expediční sbor, kterému velel králův bratr princ Andrew, na hlavu rozprášen generálem Atatürkem, budoucím prezidentem moderního Turecka. Řekové ztratili 40 tisíc mužů a zbytek s Andrewem prchal. Stejně jako tureckým autorům genocidy Arménů pomohli Němci i těmhle Řekům. Na rozdíl od diktátorského triumvirátu, majícího na svědomí milion a půl Arménů, pomohli řeckým zrádcům také Němci. Neprchali po moři, ale využili dopravy po kolejích. Posloužila Bagdádská železnice vybudovaná Němci. Podobných tažení s porážkami, zradou a dezercemi zažil Andrew ještě několik, než byl i s generály postaven za velezradu před soud.

V roce 1922 byli generálové z rozhodnutí soudu „revolučního výboru“ vojenské diktátorské junty popraveni. V jejím čele byl opět muž mající podporu a důvěru Británie: premiér Venizelos. To díky jemu mohl král Konstantin odplout do Itálie. Tam se stal hostem fašistického diktátora Mussoliniho. Zachráněn byl i zrádce a dezertér králův mladší bratr Andrew. Pro toho si poslal samotný ministr zahraničí, mnoha tituly vyzdobený George Curzon. Tento jinak zapřisáhlý nepřítel Ruska prosadil v roce 1919, že hranicí Leninova Ruska s Polskem bude linie nazvaná Curzonova. Právě takto stanovenou hranici pak po 20 letech po právu obsadila Rudá armáda, ale až poté, když už byli Poláci Wehrmachtem přemoženi.

Vraťme se ale zase v čase i místě zpět do Řecka začátku 20. let minulého století. Na palubě křižníku HMS Calypso do Atén z příkazu Curzona připlul velící kapitán lodi Talbot. Byl to později přední činitel zbrojařské mamutí společnosti Vickers Arms CO. Na palubě Calypsa se dostal princ Andrew s manželkou a potomky do Říma do péče fašisty Mussoliniho.

Jedním z dětí královských emigrantů byl také princ Filip, narozený právě v dramatickém roce 1921, kdy byl krátce nato jeho otec odsouzen za zradu a dezerci v Aténách. Po pobytu v Římě pod ochranou Mussoliniho si Filip užíval společnosti v Paříži a zvláště pak v Londýně v péči svých vlivných tet.

To už se dařilo zahladit německou stopu rodového původu převzetím příjmení Mountbatten, stejně jako vymizel s příchodem Churchillovy vlády v době války německý původ u anglického královského rodu, který už odvozoval své příjmení nikoliv od německých rodových kořenů. Německý původ znehodnocený dvěma válkami a spříznění s nacistickou mezihrou krále Edwarda VIII. bylo definitivně skryto, stejně jako příslušenství k sasko-kobursko-gothajsko-hannoverské dynastii, změnou na čistě anglicky znějící příjmení domu Windsorů. Nicméně rodové kořeny přes formální změny jmen se jak známo u šlechty ctí. Volání krve se bezpochyby projevovalo až do začátku II. světové války a hlavně v její předehře, kdy se vysoká nobilita Anglie včetně královské rodiny hlasitě k Hitlerovi a nacistům téměř hromadně hlásila.

Chápu, že současná doba je příšerně uspěchaná a že při vykořisťování v redakcích nedovoluje novinářům tolik číst. Mne uchránila od tohoto neduhu během mé novinařiny notorická čtenářská závislost. Doporučuji mladším kolegům snažit se podlehnout stejné závislosti. Dá se zvládnout i při současném internetovém chvatu. Mohli by o tom popřemýšlet i televizní šéfové, aby nezařazovali do novin, jak říkal můj oblíbený šéf a pan novinář Rašín, takové „sračky“! Ty do žádné, natožpak veřejnoprávní a už vůbec ne do naší české televize nepatří.