ANDREA VYHNALÍKOVÁ

V pohádce o šípkové Růžence se vypráví o rodičích, kteří chtěli dítě absolutně ochránit před kletbou, kterou holčičce předpověděla zlá víla. V Calvinových Italských pohádkách najdeme dokonce dva příběhy, v nichž se rodiče snaží ochránit dceru před osudem, který jí byl přisouzen. Jeden je podobný té naší, druhý vypráví o dívce, která se kvůli kletbě sudičky, jíž vlétlo do oka zrníčko popela z bochánku, měla proměnit v černou užovku, jakmile spatří světlo.

Jak to s hrdinkami, těchto příběhů dopadlo, víme všichni. Nakonec byla opatření rodičů houby platná, stejně se stalo to, co se stát mělo a muselo, jen v horší podobě, protože se rodiče nedozvěděli a ani dozvědět nemohli, co jejich dcery potkalo. Naštěstí to ale dobře dopadlo, přišel princ, který Růženku z české pohádky políbil a vysvobodil ji tak ze zakletí, v italské verzi téhle pohádky král, který Růženku a jejich děti zachránil před zlou tchyní, svou matkou. V příběhu o užovce přišli zachránci dokonce dva: zahradník, který zprostředkoval setkání s králem, a potom král, který dojel k sudičkám pro cop jedné ze sudiček k řece Jordánu.

Mudrcové snažící se ochránit ta nebohá nevinná stvoření před všemi zly světa se ale vyskytují nejen v pohádkách. Když se vyskytne zpráva, že dítě bylo dlouhé měsíce týráno za nečinného přihlížení vypasených kompetentních kafíčkářek jako zrovna jeden pátek, vyrojí se spousta takových hloubalů a chytrolínů, kteří začnou vykřikovat do světa, ať si lidé vzpomenou na takové případy, až budou kritizovat norský systém ochrany dětí nebo ten britský, aniž by měli povědomost o statistikách, podle nichž v podobných systémech připadá na snížené rodičovské schopnosti více než devadesát procent odebrání a pouhých pár jednotek procent na skutečné týrání, zneužívání nebo zanedbávání. Inu, už tu jednou byl institut preventivní vazby pro potenciální zločince a protisystémové živly, tak proč by nemohl existovat preventivní institut odebrání dítěte z milující rodiny dřív, než v ní utrpí nějakou škodu?

Těmto mudrcům zkrátka nedochází, že taktika když se kácí les, lítají třísky, seje strach a sklízí žal, že ani jedno dítě, kterému norský či britský systém pomohly, nemůže omluvit ve jménu ochrany desítky dalších zničených dětství a rozvrácených rodin.

A hlavně: nedochází jim, že kdyby se všichni řídili touhle doktrínou, už by děti musely dávno být v tom skvělém studeném odchovu ústavů, domovů a profesionálních rodičů a oni v preventivním přeškolovacím táboře pro špatné rodiče!