ALENA VOLKOVÁ

Zamyšlení nad publikací Tripolis Praga – Trojměstí Praha

V úvodu kapitoly nazvané Česká avantgarda připomíná L. Udolph rozvoj výtvarného umění v Praze. V souvislosti s rozvojem moderní estetiky jmenuje M. Tyrše, spoluzakladatele spolku Sokol a od r. 1880 profesora historie umění v Praze, dále O. Hostinského, následují pak představitelé kubismu a kubofuturismu v malířství a architektuře.

KAREL SÝS

První dáma české literatury. Ne, to je cukerínově apartní. Žádná první dáma – první dámy obskakovaly panovnice, byť uvázány na zlatém řetězu. Ivana Blahutová je královna české prózy. Královna uprostřed všeobecného svinčíku, který rozleptává poslední zbytky českých mozků. Literatura? Na pohyblivých schodech metra útočí na otrávené pasanty opusy vyřvávající která a kterak s kým souložila, která uhnala zazobanějšího bakalu nebo sbalila prasáčtějšího havloida.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

Tvorbu spisovatelky Ivany Blahutové (30. 1. 1958 v Ostravě, Mgr.) asi není třeba našim čtenářům představovat, je dlouholetou přispěvatelkou Obrysu-Kmene, a samozřejmě i nástupnického LUKu, mj. nositelkou Ceny UČS (2009). Prozaička, básnířka, ilustrátorka (pod pseudonymem Ida Huttová), také překladatelka, korektorka a v posledních letech i nakladatelka (spoluzakladatelka a odpovědná redaktorka Nakladatelství Kmen) se koncem minulého roku představila novou knihou povídek, poetikou navazujících na román Molochita (2002, 2008) a povídkové soubory Bílý kůň (2007) a Nessun dorma a jiné příběhy (2010). Nese název MATKY PEGASŮ A JINÉ POVÍDKY, vydalo ji „mateřské“ Nakladatelství Kmen „s finanční podporou České nadace 2000“ (Brno: Nakladatelství Kmen, 2017, 259 s., ISBN 978-80-906212-1-3) a obsahuje dvanáct povídek (jakkoli v Ediční poznámce čteme titulů třináct; prózu Dům u moře / La casa al mare se autorka zřejmě rozhodla vyřadit).

VLADIMÍR KOLÁR

Počátkem osmdesátých let jsem v nesoutěžní sekci politických filmů na mezinárodním filmovém festivalu v tehdejším Západním Berlíně měl možnost vidět film Ztracená čest Kateřiny Blumové, natočený manželským párem Margarethe von Trotta a Volkerem Schlöndorffem už v roce 1975. Autor novely, podle které tvůrci napsali scénář, laureát Nobelovy ceny za literaturu Heinrich Böll, byl u nás tehdy pro své kritické stanovisko k srpnovému vojenskému zásahu Varšavské smlouvy v Československu nežádoucí osobou, a film se tak nedostal do naší filmové distribuce.

ZDENĚK HRABICA

Vyznání nejenom vínu a vinařům ze Znovína

Před rokem 1990 jsem působil v redakci deníku Mladá fronta (VČERA) a pak léta v redakci Světa v obrazech, kde nám nic lidského nebylo cizí. V té první jsem spoluorganizoval Vavřínovou podkovu – největší lidský dostih světa, na největších našich dostihových drahách. Včetně Velké Pardubické. Uskutečnili jsme Bitvu u Sudoměře, pod patronací vlídných příslušníků VB – a nebýt pitomého nápadu tehdejšího FMV – který nám poslal nad hlavy hlomozící helikoptéry, abychom neslyšeli jeden druhého, i tato akce přilákala stovky mladých lidí. Podařila se, i když to bylo včera a ne v MF DNES.

BOHUMILA SARNOVÁ

Milá Jarunko,

to bylo oslovení, kterým jsem začínala všechny naše písemné kontakty. Stejně tak jsem ji oslovovala při hovorech přes mobil i při našich vzácných setkáváních na konferencích UČS v Praze. Stejně tak ji oslovím i dnes v tomto již vzpomínkovém článku – Milá Jarunko. Žel, už jen ve vzpomínkách. Jarunka už není. PhDr. Jaroslava Dvořáková odešla v tichosti, po opakujících se zdravotních potížích 18. prosince 2017, ve věku 87 let. Když jsme si těsně před tímto datem telefonovaly, netušila jsem, že se vlastně rozhovorem spolu navždycky loučíme. Hlas v mobilu slábl, ale vitalita a vnitřní síla, které dávaly naději, že vše bude zase dobré a v pořádku, se tentokrát nenaplnily.

PAVOL DINKA

… tento pojem som nedávno použil v jednom zo svojich úvodníkov v súvislosti s výrokom Paula Krugmana, nositeľa Nobelovej ceny za ekonómiu, že vládne garnitúry by mali skôr dbať o hrubé domáce šťastie ako o hrubý domáci produkt (HDP). Nemyslím, že je to jeho originálna myšlienka – vo všeobecnosti sa už dávnejšie vie, že fenomén šťastia ako ekonomickej veličiny je niekde už istou samozrejmosťou, veľmi dobre ho poznajú napríklad v malej ázijskej krajine Bhután, kde odmietli hrubý domáci produkt ako indikátor pokroku a nahradili ho hrubým domácim šťastím, do ktorého zaradili deväť rozhodujúcich ukazovateľov – zdravie, kultúru, vzdelanie, tvorivé využívanie voľného času, kvalita životného prostredia, prijateľná životná úroveň, rozumné vládnutie, spokojnosť s komunitným spolunažívaním, psychická vyrovnanosť. Kolega Jozef Banáš toto kráľovstvo navštívil a na margo toho napísal: „Človeku sa ani nechce veriť, že v časoch totálneho konzumu, všetko valcujúcej reklamy, mediálnej manipulácie a ustavičného naháňania za zvyšovaním produktivity práce jestvuje krajina šťastných ľudí vyznávajúcich kategóriu hrubého domáceho šťastia; nekúpite tam cigarety, nenájdete bilbordy, fastfoody, za igelitové vrecká vás budú pokutovať.“ A nie je to iba jedna lastovička, v Spojených arabských emirátoch vytvorili dokonca ministerstvo šťastia, aspoň to tak uvádzajú agentúry.

DUŠAN SPÁČIL

Ve skutečnosti
byli jen dva!
Ten první král,
mu daroval zlata

MICHAL STEIN

U kapra voní bešamel

Týdenní jesle v Lešanech

Ochotně voní purpura

Svátky – nákupní tortura

Ve  středu 13. prosince 2017 byla v Hulíně na rodném domku básníka a člena Unie českých spisovatelů Bohumila Pospíšila odhalena jeho pamětní deska.

KAREL SÝS

(Jaromíru Pelcovi)

Jen tak z libovůle jet tramvají

mařit minuty a možná hodiny

ale třeba to nebude maření