MICHAEL DOUBEK

Na jednom evropském letišti jsem se loni zastavil u obchůdku s časopisy a knihami. Zevloval jsem mezi regály, když mně padla do oka kniha El astronauta de Bohemia, The Spaceman of Bohemia neboli Kosmonaut z Čech. Výtisky v modrém přebalu ležely na poličce bestsellerů. Co je to za knihu, že neznám ji ani autora Jaroslava Kalfaře? Ihned po návratu domů jsem si objednal český překlad románu: Jaroslav Kalfař KOSMONAUT Z ČECH (Plus, Praha 2017; z anglického originálu přeložila Veronika Volhejnová). Ano, tuhle knihu napsal anglicky mladý Čech žijící od svých 15 let ve Spojených státech. Kniha je jeho prvotinou. I tak se již i díky autorovým mentorům, redaktorům, přátelům a taktéž programu Goldwater Writing Project či stipendiu E. L. Doctorowa dostala až mezi bestsellery v letištním krámku. Zaslouží si zmíněné dílo takto šťastný osud? Který Čech to míří do vesmíru jako pan Brouček, jako Neruda v Písních kosmických? Ani jedna z těchto knížek v Kosmonautovi z Čech zmíněna není. Román naopak uvádí báseň z Tomanových Slunečních hodin.

Hlavní hrdina knihy, Čech Jakub Procházka, se stává kosmonautem a v kosmické lodi Jan Hus 1 (Češi tak nazvali rozestavěnou švýcarskou loď, kterou odkoupili a zprovoznili) vyráží k tajemnému oblaku Chopra, k němuž se do té doby neodvážila vyslat lidskou posádku žádná ze světových velmocí. Let podporuje vlivný senátor Tůma a stojí za ním též bývalý disident Zajíc. Jakub kvůli vesmírné misi opouští i dívku Lenku, s níž do té doby žil. Slíbil jí však návrat a společnou budoucnost. Proč Jakub odlétá? Nejen proto, aby poznal Chopru, aby proslavil českou kosmonautiku, ale rovněž z potřeby vyrovnat se s minulostí.

Jakubův otec býval zavilý příslušník StB. Po roce 1989 by byl vyobcován z naší nové společnosti, pokud by však tragicky nezahynul i s Jakubovou matkou. Nová doba to ale nemůže nechat jen tak. Je třeba se pomstít stůj co stůj. Komu se však mstít, když estébák zemřel? Přece Jakubovi a Jakubovým prarodičům.

Jakub vyrůstá u babičky a dědečka, jimž plivou na vrata, nadávají a straní se jich. Avšak z chlapce čelícího novodobé nenávisti vyrůstá hrdinný kosmonaut, který chce všem ukázat, že je lepší než jeho otec i oni.

Právě příběh Jakubův, jeho rodiny, milovaného dědečka a babičky, kteří trpěli za svého syna, je tou nejzajímavější a nejpřesvědčivější částí románu. „Svině stalinistický“ načmáral na dědečkova vrata novodobý hrdina Mládek. „Mládek, místní kretén, tělo má vyžrané vepřovým, zato v prázdné hlavě se mu usadil jen neurčitý vztek.“ Kolik takových hrdinů se po roce 1989 objevilo. Jakubovy prarodiče i s vnukem nakonec z jejich vesnického domova nevyhání Mládek, ale disident Zajíc. Ano, ten Zajíc, který stál později za Jakubovým letem. Jakubův otec Zajíce vyslýchal. Disident se v popřevratové době proměnil ve sluhu nového režimu a podporovatele darebného politika Tůmy. Z odpůrce režimu Zajíce se stává kopie jeho bývalého trýznitele.

Babička s dědečkem nesdíleli synovy názory, ale nikdy ho za ně nesoudili. „To máš tak – svět nám jde pořád po krku. Je nás deset milionů, nemůžeme bojovat s celým světem, tak vybíráme lidi, o nichž si myslíme, že by si trest zasloužili, a vyřídíme si to s nimi, jak umíme. V jedný knížce je tvůj táta hrdina. V jiný zase netvor. Lidi, o kterých se knížky nepíšou, to mají snazší.“

Prostřední část knihy popisuje Jakubův let, který zprvu probíhá bez komplikací. Jakub dělá pravidelné videokonference a Tůma se přihřívá na jeho slávě. Jakub vysype do vesmíru dědečkův popel. (Babička s dědečkem umírají stářím, aniž by se dožili Jakubovy proměny v kosmonauta.)

Problémy ale na sebe nenechají dlouho čekat. Prvním je skutečnost, že se od Jakuba odvrací Lenka a už si s ním nechce na dálku povídat. Jakub si místo ní najde kamaráda, podivného vesmírného tvora Hanuše, jenž vypadá jako pavouk a objevil se v kosmické lodi. Hanuš je stejně opuštěný jako Jakub a navíc pomalu umírá. Ti dva spolu v kritických chvílích vedou rozpravy o životě, hledají Počátek.

Další potíží je oblak Chopra, jenž nakonec Jakubovu loď zničí. Hanuš zemře. Jakuba ale před jistou smrtí zachrání ruská kosmická loď z tajné fantomové mise. Jakub poznává kosmonautku Klaru a její dva kolegy, z nichž jeden zešílel. S nimi se vrací na Zemi, nechce se ale stát vězněm Rusů. Shodou náhod loď při přistání havaruje, posádka zahyne a jen Jakub se zachrání a Rusům unikne. Nakonec se vrací domů, kde ho už nikdo nepoznává. Dokonce ani Lenka. Jakuba doma totiž pohřbili. Tůma přednesl dojemný nekrolog. Záhy poté jsou ale Tůma se Zajícem obžalováni z korupce a jejich hvězda pohasíná. To Jakub má svoji sochu v parku. U ní se potkává se Zajícem. Ten jediný uvěří, že se vrátil. Ti dva se nakonec ve staré mučírně využívané kdysi StB usmíří a Jakub odchází do vesnice prarodičů a zabydluje se v jejich polorozbořeném domku.

Napsal-li jsem, že Jakubův pozemský příběh je nejpřesvědčivější a nejlepší částí románu, nemohu to říct o vesmírné misi. Tato část mně připadne nedovyprávěná. Oblak Chopra v závěru románu už nikoho nezajímá, tvor Hanuš se z příběhu příliš rychle vytrácí, i když na posledních stránkách knihy se přece jen v Jakubových vzpomínkách mihne, epizoda s posádkou ruské lodi a vztah s Klarou také náhle končí. Rusové už po Jakubovi nepátrají. Připadne mně, že Rusové jsou navíc vykreslováni v duchu současných myšlenkových schémat: vlastní vesmírnou misi tají a pokud by jejich loď nehavarovala, zabásli by Jakuba možná někde na Sibiři, aby se o jejich kosmickém programu nikdo nedozvěděl.

Kosmonaut z Čech je ale i tak dobrá kniha. Navíc kniha česká. Kniha o Češích. Zamýšlí se nad naším osudem. Jaký je a jaký náš osud mohl být. „Cestou domů si představuju americké tanky se stříbrnou spojeneckou hvězdou, jak jedou po našich brambořištích, a naše holky nabízejí rty těm hochům s výraznými bradami a zdravými těly, kteří vyrostli na marlborkách a karamelových pohárech, místo aby objímaly propadlé hrudníky vyhladovělých sovětských vojáků. Jaké by to asi bylo?“

Kalfař se nestaví na jednu nebo druhou stranu. Sváry prožívané Čechy v historii i sebe samého vidí z vesmírného nadhledu. Škoda jen, že román musel vyjít anglicky, aby byl teprve poté přeložen do češtiny. Mělo tomu být naopak. Ale to bych asi Kosmonauta z Čech nenašel v regálu mezi bestsellery. Jak příznačné.