IVANA BLAHUTOVÁ
Kdepak, s urozeným pánem Hynkem Bočkem z Kunštátu a na Polné nebyly žádné žerty!
PAVOL JANÍK
Piata kniha výraznej predstaviteľky súčasnej českej literárnej scény Ivany Blahutovej MATKY PEGASŮ (Nakladatelství Kmen, Křenovice 2017) vychádza v predvečer jej významného životného jubilea a potvrdzuje jej nesporné autorské zručnosti, medzi ktorými dominuje zmysel pre psychologickú drobnokresbu, kreatívne zúročenie vlastných životných skúseností a schopnosť východiskový pôdorys kvalitných prozaických diel pozdvihnúť na vysokú úroveň metaforickosti a fantazijnosti.
VÁCLAV FRANC
„Co po nás zbude, říkala si, co po nás zbude? Pár fotek a pár dopisů, které pak beztak kdosi vyhodí na smetiště.“ Tak se dívá na svou minulost i budoucnost hlavní hrdinka povídky „Animus“ Nina.
Pokud mám parafrázovat tento citát, musím napsat, že po Ivaně Blahutové (*1958) zůstane nejen výborná knížka povídek. Její MATKY PEGASŮ A JINÉ (nakladatelství Kmen, 2017) jsou již pátou autorčinou knihou. Jen připomenu, že za povídkovou knihu Bílý kůň (2007) získala Cenu Unie českých spisovatelů.
MICHAEL DOUBEK
Na jednom evropském letišti jsem se loni zastavil u obchůdku s časopisy a knihami. Zevloval jsem mezi regály, když mně padla do oka kniha El astronauta de Bohemia, The Spaceman of Bohemia neboli Kosmonaut z Čech. Výtisky v modrém přebalu ležely na poličce bestsellerů. Co je to za knihu, že neznám ji ani autora Jaroslava Kalfaře? Ihned po návratu domů jsem si objednal český překlad románu: Jaroslav Kalfař KOSMONAUT Z ČECH (Plus, Praha 2017; z anglického originálu přeložila Veronika Volhejnová). Ano, tuhle knihu napsal anglicky mladý Čech žijící od svých 15 let ve Spojených státech. Kniha je jeho prvotinou. I tak se již i díky autorovým mentorům, redaktorům, přátelům a taktéž programu Goldwater Writing Project či stipendiu E. L. Doctorowa dostala až mezi bestsellery v letištním krámku. Zaslouží si zmíněné dílo takto šťastný osud? Který Čech to míří do vesmíru jako pan Brouček, jako Neruda v Písních kosmických? Ani jedna z těchto knížek v Kosmonautovi z Čech zmíněna není. Román naopak uvádí báseň z Tomanových Slunečních hodin.
EMIL HRUŠKA
Poslanec Evropského parlamentu Jiří Maštálka za dobu svého působení v Bruselu a Štrasburku inicioval nebo podpořil (zejména finančně) vydání několika knižních publikací a všechny byly pozoruhodné – ať už šlo o poezii, literární historii či politiku. Tou zatím poslední je práce emeritního českého novináře a publicisty Josefa Ondroucha s názvem RUSKÉ REVOLUCE 1917.
MAGDALÉNA TOULOVÁ
Jenom tak lehce si básnit / jenom tak lehce si snít / jenom tak lehce se houpat, lehce ve slovech vzdálených a blízkých, milých se koupat…
MARIE VESELÁ
(dopis přítelkyni Ivance Blahutové)
Milá Ivanko, narodila ses na konci ledna.
JANE STILLWATEROVÁ
Když jsem vyrůstala, Vánoce byly vždycky utrpením. Táta byl u nás ve městě šéfem pošty a v předvánočním shonu pracoval vždy 15 hodin denně. Máma pokaždé vypadala, že ulehne se zápalem plic. A sestra se vždycky rozcvičovala tím, že mě zbila. Nenáviděla jsem Vánoce v Millbrae. Ve snech mě pronásledují dodnes.
EVA FRANTINOVÁ
Sergej Prokofjev už jako malý pořádal často na zahradě divadelní představení s vlastní hudbou. S pomocí dětí sousedů, sestřenic, bratranců a další drobotiny vyrobil plakáty, které rozvěsil na plot zahrady. Pomáhali všichni a Prokofjevova maminka „naháněla“ účinkující: „Musíte hrát, jinak onemocní…“
JIŘÍ JÍROVEC
V Praze 6 mají sochu maršála Koněva. Nejnovější pohled na tuto osobu je založen na představě, že nás Rudá armáda neosvobodila, ale okupovala. Praha již byla osvobozena vlastními silami a Němci i Vlasovci se před Rusy stahovali pod ochranu americké armády.
BOHUMILA SARNOVÁ
Dne 30. 12. 2017 odvysílala stanice ČR II. v dopoledním čase zajímavý záznam. Nebyl z rozhlasového archívu. Byl zachycen jedním pracovníkem rozhlasu, při jeho odvysílání, a to osobně, tedy z vlastní iniciativy. Jednalo se o jednu z relací Vánočního mikrofóra z roku 1967. Pozvání do pořadu tehdy přijal Jan Werich. Pořad byl poskládán především z telefonických dotazů posluchačů, Werichových odpovědí, proložen písničkami z dílny Jaroslava Ježka, Jana Wericha a Jiřího Voskovce.
STANISLAV ZEMAN
Komu u nás lidé nejméně věří? Na to odpověděl ještě před loňskými parlamentními volbami průzkum veřejného mínění o důvěře lidí k našim médiím. Televizní a rozhlasové stanice se o něm, zřejmě ze skromnosti jim vlastní, příliš nešířily. Obsadily totiž před ostatními médii „vítězné“ pozice. „Nejhůř“ dopadla kniha. K ní měla důvěru většina dotázaných.
LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ
Znovu užaslý dík
silvestrovské smršti
opět ušetřila aspoň stromy v dešti