IVO FENCL
Rathův román Řád
„Ten chlap zúročil svou popularitu,“ řekl kamarád při pohledu na svazeček, jejž jsem louskal ve vlaku z Prahy, ale mýlil se (což je lidské); netušil, že je Rath (*25. 12. 1965) literárně činný přinejmenším od roku 1996, kdy debutoval svazkem Pacienti umírají na choroby, ne na doktory (1996).
Nejsem si, pravda, jist, zda tou skutečně první větší jeho prací není spíš Prezident v říši divů (1996), což je současně i pěkný příklad toho, jak se inteligentní autor umí transformovat z prvního muže České lékařské komory do okouzlené Alenky. U další jeho publikace I mocní bývají nemocní (1997) si pak aspoň všimněme, nakolik si už tady pohrává s podobností slov v názvu. Ale led, na který tím zabrousil, už před ním opanoval jeho starší kolega v oboru MUDr. Ivan Lesný, DrSc. (Zpráva o nemocech mocných, 1984; Druhá zpráva o nemocech mocných, 1987; Zprávy o nemocech mocných, 1989; Zpráva o nemocech slavných, 1991; Druhá zpráva o nemocech slavných, 1994), i Rath se rád či nerad na pět let odmlčel.
Jistěže ne přímo proto, disponoval však spoustou jiných starostí i mnoha želízky v ohních. Roku 2002 se nicméně k literatuře vrátil sbírkou povídek Zápisky lékaře z pozdní noci a po knize-sebejistém rozhovoru (2006) a publikaci Síla argumentů (2008) následovaly bohužel už jen zprávy z basy. Jak to nazývá zděšený lid. Z té samé basy, kde autor i „seděl“. Zprávy se jmenují Přisedněte si I, II (2012, 2013) a Absurdní proces (2013) a přinejmenším titul Přisedněte si svědčí o třeba otrlém, ale smyslu pro humor. I dostávám se konečně k dnešní a už deváté knize. Hle, jde o sci-fi. Jmenuje se Řád. A spisovatel ji osobně a ne tudíž místně uvedl:
„Thriller, jejž vkládám do rukou českému čtenáři, pohne, jak doufám, jeho myslí i srdcem. Děj románu se odehrává v Evropě budoucnosti – z větší části je již ovládnuta islámem. Čechy však dosud patří mezi skupinu zemí, jimž se podařilo uhájit sekulární charakter společnosti, třebaže za cenu ztráty demokracie a nastolení autoritativního režimu. Hlavní hrdina Michael je úspěšným obchodníkem, spolumajitelem zbrojařské firmy sídlící v Česku. Její výlučné postavení je dáno skutečností, že Michaelův společník, významný izraelský vědec, drží patent na unikátní zbraňový systém. Firmě se proto finančně skvěle daří a není také divu, že je středem zájmu velmocí. Občanskými válkami rozvrácená Evropa se nalézá v období křehkého míru, avšak Německá islámská republika začíná prudce zvyšovat početní stav své armády. Za této vypjaté situace se hlavní hrdina stává členem Řádu – tajné, bohaté a vlivné mezinárodní organizace, bojující proti radikálnímu islámu. Jako obchodník se zbraněmi, ale i příslušník společenství odporu často cestuje. Díky tomu je dějiště románu situováno nejen do Prahy, města magické a fantastické krásy, jež se stalo jedním z dominantních evropských center, a do Českého Krumlova, honosného sídla mocného velmože, ale také do Berlína, Curychu, Říma, Monaka a dalších zajímavých míst, která prošla radikálními proměnami. Napínavý děj je protkán reáliemi z evropské a blízkovýchodní historie, politiky a kultury. Nebudete tedy číst jen dobrodružný příběh o životních peripetiích Michaela, milovníka krásných žen i aktivního a luxusního životního stylu, ale také vyprávění o společenském vývoji plném zvratů. O době, v níž se rozhoduje, zda vyhraje fanatický islám, nebo se podaří zachránit svobodný a důstojný způsob života.“
Tento pro ledaskoho odrazující a stylisticky nikoli dokonalý úvod mám za kontraproduktivní. A zrovna tak bych autorovi rád vyčinil, že nikde nezmiňuje (i kdyby jen letmo) Houellebecqovo Podvolení (francouzsky i česky 2015). Navzdory tomu, že to dílo zná, jak lze doložit právě i výňatky z Řádu. Již přiznaně však vedle Koránu čerpá z knih Thilo Sarrazina Evropa euro nepotřebuje a Německo páchá sebevraždu, Ayaana Hirsi Alího (Rebelka – odvrácená strana islámu) a Leona Urise (Exodus), ale i z Huntingtonova Střetu civilizací. A co se inspirátorů této kotliny týče?
Co zdroj uvádí dokonce Klausovo Stěhování národů, Kurasovo Jak zabít civilizaci a Breviář pozitivní anarchie Vlastimila Vondrušky. A nyní dost formalit!
Je snadné, a víte to sami, šlapat s písní na rtu silnicí do Prášil a třeba i za hranici. Dál, dál, dál. A poté, co jsme sepsali ryze informativní článek. Lépe ale bude dodat něco navíc.
Ta kniha je momentálně jak podceňována, tak přeceňována. Nic mezi. Chyba! Ve skutečnosti by ji totiž měly číst právě střední vrstvy. Ty hlavně. A jeden ostrakizovaný lékař (a spekulant s vlastním životem) tu vytvořil skrze solidní distopii možná malinko (a židovsky) neskromnou, ba hedonistickou knížku, ale knížku s obličejem. Ten obličej přitom není temný, ale jasný. A zda se dočká Rathův výtvor překladů?
Kdo ví. A purističtí milci dokonalých jazykových struktur nad ním zrovna znovu zakvíleli, nicméně autor se za svou práci stydět nemusí.
Nebo snad ano? „Až moc mozku, málo citu,“ řekl onen můj kamarád-lékař. Ale tomu nevěřím a žádný autor na světě si ostatně nikdy úplně neporoučí v tom, jaký je. A nezáleží na tom, úplně ne, a v řadě sekvencí pak tento text Davida Ratha je ostatně srovnatelný třeba s Jonathanem Littellem (Laskavé bohyně, česky 2008).
Osobně si pak jsem jist, že by bylo zajímavé i probrat odpověď na otázku, zda Mistr roku 2017 píše vlastně lépe či naopak hůře než někdejší Zrádce národa (Karel Sabina). Podle mě hůř, ale to je právě už na diskusi, i kdyby neakademickou. A čas oponou trhl, Sabina mizí v dáli, ale… Ale jeho knihy znovu vycházejí! Jak to bude asi za 150 let s Rathovými?
To nikdo neví. A dnes? Záleží na tom všem v polosvětě, kde se příhoda s údajnými či skutečnými láhvemi dá u soudů protahovat po jednu celou lidskou (anebo přinejmenším dětskou) generaci? Pochybuji!
Ukázky
Prolog: O některých věcech mluvíme a píšeme především proto, aby se nikdy nestaly. Z tohoto důvodu napsal Karel Čapek Válku s mloky, Krakatit a Bílou nemoc. Bohužel marně, válka vypukla a téměř zničila svět. Stejný motiv k psaní má autor této knihy, ale poučen osudem českého spisovatele Čapka a mnoha dalších, nedělá si naději na úspěch. Snad alespoň čtenáře zaujme a pobaví.
Motto: Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel,
pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí.
Slova Kazatele, syna Davidova, krále v Jeruzalémě
Strana 30: „Slyš… Já, Michael, vstupuji dobrovolně a na základě svobodného rozhodnutí do Řádu. Zavazuji se pod přísahou vlastní smrti dodržovat principy Řádu a bojovat za ně všemi prostředky, které Řád uzná za vhodné a nutné.
Zavazuji se dodržovat tyto principy:
- právo každého na svobodný život podle vlastního rozhodnutí;
- právo na svobodné šíření svých názorů;
- právo na rovnost před společenskou mocí;
- právo na důstojný život, který si zvolím sám;
- právo na ochranu svého života, svého majetku a své kultury, svého přesvědčení;
- právo Řádu užívat sílu k ochraně členů Řádu a k zachování Řádu;
- právo Řádu užívat sílu k ochraně svobodného života každého člověka;
- právo každého člena Řádu na pomoc od Řádu;
- povinnost člena Řádu pomáhat Řádu;
- povinnost Řádu chránit naši civilizaci, založenou na odkazu antiky, renesance a osvícenectví.
Dále se zavazuji, že budu ctít a respektovat hierarchii Řádu, poslouchat představené Řádu a vykonávat jejich příkazy. Sám vydám jen takové příkazy, které vždy budou v souladu s principy Řádu.
O všem, co jsem se v Řádu dozvěděl, navždy pomlčím, nebo mi bude hrdlo proříznuto.
Rozumíš přísaze a složíš předepsaný slib?“
„Ano, rozumím a slibuji,“ vyhrkl skrze sevřené hrdlo.
„Nyní ti bude sejmuta maska a částečně navrácen zrak. Pak sám zopakuješ slova přísahy a stvrdíš ji vlastní krví.“
David Rath: Řád. Ottovo nakladatelství. Praha 2017. 272 stran. ISBN 978-80-7451-644-3