VLADIMÍR KOLÁR

Režisér ANTONÍN KACHLÍK, zakládající člen Unie českých spisovatelů, nedávno oslavil 95. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

S filmovým režisérem, divadelníkem, scenáristou a spisovatelem Antonínem Kachlíkem jsem se poprvé setkal v lednu 1981 na schůzi redakční rady měsíčníku Film a doba, do jehož redakce jsem tehdy nastoupil. Ještě před jednáním rady jsem vyslechl několik „upřímných varování“ o jeho údajném dogmatismu, černobílém vidění, sektářství a podobně. Přitom jsem si dobře pamatoval Kachlíkovy filmy z počátku šedesátých let, třeba Pršelo jim štěstí nebo Třiatřicet stříbrných křepelek podle povídek Jana Trefulky, které se prolínaly s uměleckým úsilím tehdejší nové vlny. Snad každému pamětníkovi se z prvního filmu vybaví Jiřina Bohdalová v nezvyklé vážné roli, i její milenec, tehdy ve filmu začínající Jiří Krampol. A chce to připomenout i Kachlíkovu komedii ze stejného roku 1963 Bylo nás deset, pro niž objevil sexy hvězdu Olgu Schoberovou a také dvojici Jiřího Suchého s Jiřím Šlitrem, a to ještě před Formanovým Konkursem či Roháčovým a Svitáčkovým filmem Kdyby tisíc klarinetů. A Kachlík měl za sebou i velice úspěšný film z roku 1969 Já, truchlivý Bůh, jehož scénář napsal s Milanem Kunderou na motivy povídky ze Směšných lásek.

PETR ŽANTOVSKÝ

Když v roce 2013 vydalo brněnské nakladatelství JOTA knihu Retro ČS s podtitulem Co bylo (a nebylo) za reálného socialismu, málokdo asi čekal, že kniha bude nejen velmi úspěšná u čtenářů – koneckonců na retrovlně vzpomínek na mládí jedou i lecjaké jiné a mnohem méně obdivuhodné kulturní produkty (třeba normalizační pop music oživovaná současnými rádii).

MILAN BLAHYNKA

Ať se namáhám sebevíc, nenapadá mi pro pár opožděných řádek k nepravděpodobné šedesátce Jana Poláčka přiléhavější název než přání Josefa Kainara, který ve svých Osudech prosil Boha o vyslyšení prosby „aby poznali mi / podle hřbetu mého, / co jsem zač.“ Ty verše tvoří závěr první básně Osudů, básně Knihovna, a potvrdí je každý knihovník a každý čtenář, jemuž se už rozrostla jeho knihovnička: kniha bez nápisu na hřbetě je k nenalezení, ztracena.

BOHUMÍR ŠTĚDROŇ

Začátkem roku 1917 se obrátil ve Vídni rakouský císař na šéfa tajné policie s otázkou, zda bude v Rusku revoluce. Odpověď demonstruje strategickou i politickou nespolehlivost tajných služeb: „V Rusku nikdy revoluce nebude, protože jediný, kdo je schopen ji zorganizovat, Lev Davidovič Trockij, od rána do večera hraje šach ve Vídeňském centrálním šachovém klubu.“

PAVOL JANÍK

Pred 15 rokmi zomrel literárny vedec PhDr. PAVOL ŠTEVČEK, CSc. (25. 6. 1932 Vavrišovo – 28. 2. 2003 Bratislava), popredný literárny kritik a historik, člen Spolku slovenských spisovateľov. Absolvoval štúdium slovenčiny a literárnej vedy na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Bol redaktorom i šéfredaktorom časopisu Zväzu slovenských spisovateľov Kultúrny život. Pôsobil v Ústave slovenskej literatúry SAV. Začiatkom sedemdesiatych rokov bol negatívne hodnotený za postoje v rámci demokratizačných úsilí v predchádzajúcom desaťročí. Pôsobil ako redaktor vydavateľstva Obzor, vedecký pracovník a riaditeľ Ústavu umeleckej kritiky a divadelnej dokumentácie. V 90. rokoch bol šéfredaktorom časopisu Spolku slovenských spisovateľov Literárny týždenník, predsedom Spolku slovenských spisovateľov, generálnym riaditeľom sekcie koncepčných činností Ministerstva kultúry a poslancom Národnej rady SR.

JAN ZEMAN

O tom, že vedení hlavního města v uplynulých 28 letech nechává silnice, mosty a leccos dalšího zchátrat, se již mluvilo dost. Slyšel jsem i útoky na ochranu památek. Ne proto, že radní pro kulturu, nejen toho současného, ji velmi často ignorují, ale proto, že ochrana památek údajně brzdí rozvoj. Zřejmě i na tomto zastupitelstvu sedí hodně velká a tuze aktivní Bestia triumphans.

JAROSLAV VÁŇA

Když jsem ho četl poprvé, bylo mi pouhých dvacet pět let. Tedy dosti málo na pochopení hluboké filozofické podstaty díla, které navíc svým skromným stránkovým rozsahem vypovídalo spíše něco o propagandistické příručce. Tehdy (1962) Mladá fronta Praha vydala Václavem Sivkem bohatě ilustrovaný Manifest K. Marxe a B. Engelse.

ZDENĚK HRABICA

V úctě opatruji knihy letopisů o vzniku a existenci Československé republiky. Deset let po jejím vzniku v roce 1928 panovalo vskutku neobyčejně bohaté intelektuální ovzduší. Patřily k němu i knihy. Tři svazky Deset let Československé republiky, dohromady čítající přes 1500 stran, doprovázené hlubotiskovými fotografiemi a mapami, vydané republikou pod patronací prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka byly předznamenány jeho čtyřmi rukopisnými řádkami z prvního poselství: „Získali jsme si sympatie spojenců a respekt odpůrců svou organizační dovedností a tím, že jsme dovedli udělat a uchovat pořádek. A pořádek musíme uchovat i nadále a za všech okolností.“

VÁCLAV PELCMAN

Březen bývá vždy bohatý na úmrtí lidí, kteří byli již v pořadí. Tak tomu je a bylo i v minulosti. V letošním roce si můžeme některá významná výročí smrtí připomenout. Bez zaujatosti a předsudků.

V neděli 25. února zemřel ve věku nedožitých 89 let zakládající člen Unie českých spisovatelů, básník, spisovatel, satirik a skvělý lékař Doc. MUDr. Josef Alois Tichý, CSc. Čtenářské veřejnosti byl znám pod svým pseudonymem Alois Tybrych.

IVAN VOTAVA

Mám rád zaprášené věci. Artefakty, které byly kdysi na špičce techniky, ale i ty obyčejné. Artefakty, které se mnohdy staly falickým prostředkem k předvádění se z různých důvodů neukojených jedinců.

JIŘÍ JÍROVEC

Život plyne lehce bez infekce,

na churavý zub jsou plomby.

Nad churavá města pošlem letce

a místo desinfekce bomby.

V+W: Vy nevíte, co je středověk

ZDENĚK HRABICA

S tímto popiskem, napsaným mou rukou, vyšla v LUKu 8/2018 21. února 2018 na titulní stránce moje fotografie z Bratislavy, kde jsem byl na služební cestě v lednu 1990. Je z návštěvy Václava Havla v Bratislavě, kam přijel s prezidentskou vlajkou na mercedesu po návštěvě Bonnu, krátce poté, kdy se hanebně omluvil Němcům za zločiny Čechů při jejich „vyhánění“.

JIŘÍ KNOPP

Politika je pro mne španělská vesnice, ve které se ani pes nevyzná, natož prase.

STANISLAV ZEMAN

Není tomu tak dávno, co bývalá knihkupkyně a nyní poslankyně českého parlamentu v něm p

chý

Nejvyšší uhnízdění

Státní znak upravíme –

o lvu se dnes málo ví.