BS

Když František Sarna, člen UVU ČR a UČS obdržel v roce 2017 cenu Unie českých spisovatelů, stálo v ní zároveň, za jakou činnost byla udělena. Za výtvarnou službu Vysočině. Tomuto faktu odpovídá i to, že k jeho významnému životnímu jubileu je uspořádána retrospektivní výstava právě na Vysočině, v jihlavském muzeu. Vernisáž proběhne 12. dubna 2018 a výstava potrvá do června 2018. Jedná se o průřez dosavadní celoživotní tvorbou, zmapování a vývoj až po dobu současnou.

František Sarna pochází z Krnova, kde se 2. 11. 1947 narodil. Absolvoval umělecko-průmyslovou školu v Turnově v ateliéru profesora ak. mal. Bergmana a Prudiče. Souběžně s činností výtvarnou ho zaujala práce teoretika výtvarného umění v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě, kde začal v roce 1969 pracovat.

Díky této profesi měl tu čest setkávat se s malíři tehdy již zvučných jmen jak v jejich ateliérech, tak při instalaci jejich výstav: s B. Lacinou, M. Medkem, F. Muzikou, J. Jonem, V. Truhlářovou, J. Wielgusem, J. Zrzavým, Č. Kafkou a řadou dalších. Z těchto krásných setkání a neformálních diskusí o výtvarné práci čerpal cenné zkušenosti a byla to pro něj životní škola při tříbení vlastních výtvarných názorů.

Námětovou doménou se pro něho však stala krajina, kde střídá vrstvení krajinného plánu země, horizontu, oblaků s krajinnými prvky jako jsou stromy, keře, svahy či ptáci. Silueta letícího ptáka symbolizuje návraty a životní vzlety. Krajina a její prvky výrazovým prostředkem pro ztvárnění poetického, snového a nadreálného pohledu na Vysočinu, kde od roku 1968 žije a pracuje. Nevyhýbá se ani figurální malbě, která sice netvoří tak velkou oblast jeho výtvarného zájmu jako krajina, je však součástí autorových malířských záměrů. Chce, aby obrazy byly za pomoci kompoziční skladby a reálných prvků z přírody esencí prožitků a tvůrčích snah, které nám pohled do plenéru nabízí. Chápe, jak je důležité při práci na výtvarném díle skloubit invenci, impuls prvního opojení z námětu až ke konečné realizaci původního záměru. Okouzlení z námětu je vystřídáno myšlenkovým přetavením krajiny do osobitého, vnitřního pohledu. Zajímá ho dominanta stromu jako solitéru v krajině, ale i jeho zvýraznění ve shluku stromů lesa.

Dominující výrazovou barvou jeho palety jsou všechny valéry zeleně. I v podzimních námětech se objevuje, společně s krajinou převlékající se do hnědi a okrů, svěží zeleň ozimů. Naopak při použití zemité hnědi je umocněn a usazen celý námět do rámce krajiny Vysočiny, jako by pod povrchem tušené hlíny, jílu a kamení.

Zimní náměty jsou protepleny odrazem nebe výrazně se barvícího do oranží a žlutí. Působí proto teple, až skoro útulně.

František Sarna pracoval převážně v olejomalbě a v pastelu. Tyto výtvarné techniky mu dávaly možnost dosáhnout záměru – ztvárnit poeticky snovou a nadreálnou krajinu Vysočiny, s maximálním využitím kompoziční skladby, kterou pohled do plenéru může nabídnout. Postupem času došel v malbě ke zjednodušení vytipovaného námětu. Na motiv krajiny se nyní spíše dívá jakoby z ptačí perspektivy. Typická je silueta letícího ptáka, která se i zde z kompozice nevytrácí. Snová a konkrétní vize je nahrazována náznakem, výrazovým prostředkem se stává především barevná skladba, která na obraze dominuje, reálné prvky jsou nahrazovány stále častěji abstraktními. Autora v tomto směru utvrdilo používání akrylových barev, které skýtají úplně jiné možnosti nežli klasické olejové barvy. Umožňují jiné technické postupy, mnohem rychlejší reagování při práci na malbě, za použití špachtlí při vrstvení barev apod. Krajina se postupně přetavuje do barevných skvrn, které umocňují odlišný pohled na ni. Je to nový pocit z krajiny, kterou má rád, v níž žije a tvoří.