ANDREA VYHNALÍKOVÁ

Rozebírat toto téma je v dnešní době, kdy na politickém jevišti národní scény i na prknech scén venkovských, ba dokonce i z Pražského hradu létají výrazy, na které by se chtělo spolu s Rudolfem Hrušínským v roli ředitele ve filmu Obecná škola zvolat: No tak, co je to? Pan fakír nebo jiný nezasvěcený cizinec si určitě pomyslí, že jiná slova ani neznáte, zvlášť neveselé. Po tomto zvolání by totiž určitě přilétla sprška nevybíravých výrazů a osočování, že dotyčný není demokrat, je rasista, xenofob, homofob… atd. Navíc my vygumovaná zblbla víme jako obvykle přece nejvíc, že…

Vzhledem k tomu, že frekvence létání dlaždic je značně vysoká a koncentrace zblbel nejen na Václaváku hustá, je na čase si vysvětlit, jak to vlastně s tou politickou (pa)kulturou a kulturou je.

V jednom vtipu žádá plačící mladý muž Ježíše, aby zařídil, ať politici nelžou, nekradou a chovají se slušně. I usedl Ježíš na lavičku a plakal s ním, končí ten vtip. To asi hošani viděli jen ty největší hříšníky ze všech možných politických levelů a nestihli si v tom kalupu všimnout těch obrácených a slušných. Nebo je zmátl právě onen zmíněný pochod zblbel nesoucích transparenty, na nichž stálo cosi o tom, že chtějí slušného prezidenta (a my zase, vážená zblbla, chceme, abyste se vrátili do školních škamen a učili se počítat násobilku, sic vám táta namydlí). Milá zblba by si zřejmě také měla promrskat čtení, neb jim unikla zpráva, že dle britských vědců sprostá slova v malé míře chrlená pomáhají udržet duševní rovnováhu a pohodu, anžto se skrze ně ventilují negativní emoce, které by jinak člověk v sobě dusil a dělalo by to nedobrotu. Navíc je daleko upřímnější vyjádřit, byť peprněji, co si o daném politickém problému myslím, než si myslet „ty mamlase“ a dovolit, aby v nás negativní emoce hlodaly tak dlouho, až vybuchneme jako Hekla či Popokatepetl.

Jednou větou řečeno existuje ještě něco daleko sprostšího, než jsou sprostá slova poletující nad Pražským hradem, poslaneckými škamnami či polstrovanými křesly v zastupitelstvu. Třeba oblíbený a úspěchem používaný ping pong zvaný Koukej, ovčane, kdo za to může (asi nějaká forma filibusteringu), kompro zpráva objevivší se pár dnů před komunálními volbami, jejímž obsahem je, že ten je takové či makové sexuální orientace, ten jí na rozdíl od protikandidáta v pátek nejen maso, ale dokonce tlusté od šunky, duševní (z)vratky létající na hlavu toho, kdo vypustil z pusy něco, co se pranic nelíbilo jakési uřvané lobby či podráždilo ledví zhrzených presstitutek. Zkrátka a špatně strany na strany jsou jako saně, politik na politika jako kat, podívejme se na ně, musíme naříkat.

Ale i mezi tím lánem koukolu se najde pár pšeničných klasů, které se umí chovat slušně i k politickým oponentům a pomáhat všem bez rozdílu napříč politickým spektrem, i když se s některými politicky neshodnou nebo je pro ně jejich názor nepříjemný, ba dokonce bolestivý. A co víc, dokážou takovým lidem i poděkovat.

Jen tak dál, jen víc příkladů hodných následování, a současná (pa)kultura se změní v politickou kulturu.