KAREL SÝS

Nedávno oslavil 70. narozeniny básník Nguyen Quyet Tien, člen Unie českých spisovatelů.

Sám sobě napsal báseň, plnou nostalgie, ale také víry v nezdolnost přátelství a poezie:

S věkem teď člověk aspoň klidu dopřeje si.

Radost mám z knížek, k přátelství mi stačí měsíc,

rodina nechybí, a s ní pár přátel ani,

víno mám k potěše a život k přemítání…

Z vietnamštiny báseň přeložil Petr Komers.

 

Oslavy narozenin básník spojil s oslavou vydání 5. dílu Velkého učebního česko-vietnamského slovníku, na kterém pracoval společně s dnes již bohužel zemřelým znalcem vietnamského jazyka Ivo Vasiljevem.

Umíte si představit vedle sebe pět knih silných jako špalky, k nimž ještě snad brzy přibude špalek šestý – závěrečný?

To je celoživotní dílo, které ani nelze ocenit.

Největším bohatstvím národa není ani nafta pod zemí, ani stav kont na bankovních tocích, ba ani počet čtverečních kilometrů území, nýbrž jazyk. Český národ je na něj zvlášť citlivý – vždy už několikrát v jeho pohnuté historii mu hrozilo, že česky budou hovořit leda čeledíni a služky anebo ti, kdo přes strašná protivenství odolali útlaku vetřelců.

I dnes je český jazyk ohrožen basic english, která se jako mor rozlezla po plakátovacích plochách, po mobilech, úřadech, v televizi i v rozhlase. I v tramvajích a v metru, na nejzazších místech Prahy, kam noha cizince nevkročí ani jednou za uherský rok, musíme vyslechnout anglický příkaz, že máme vystoupit. A kdyby nebylo příliš obtížné či zavádějící přeložit do panského jazyka třeba slovo Košíře, vyslechli bychom i tam na konečné anglosasky řízný povel.

To za protektorátu si dělali konduktéři aspoň srandu z dvojjazyčných předpisů: „Flora – Flora – to druhé je německy!“ Kdeže protektorátní sněhy jsou! Dnes se bez angličtiny ani neuprdneš. A když uprdneš, nevezme tě ani Amazon!

Važme si tedy lidí jako je Nguyen Quyet Tien, kteří nám demonstrují bohatství nejen jazyka vlastního, ale i naší mateřštiny.