IVO FENCL

Čtyřicet let od (trochu nešťastné) smrti spisovatele a novináře Edvarda Valenty uplynulo 21. srpna. Předběhněme články regulérních historiků několika vzpomínkami. A začněme rovnou tvůrcovým handicapem. Souvisel s jeho sluchem, a jak známo, i nedokonale slyšící lidé většinou registrují dejme tomu palbu z kulometu či explozi, ale prosté „hovory lidí“, jak to nazval Hrabal, si domýšlejí.

ALEXEJ MIKULÁŠEK

PhDr. MILAN BLAHYNKA, CSc., člen Unie českých spisovatelů a nepostradatelný spolupracovník LUKu, slaví 29. srpna 85. narozeniny. Srdečně blahopřejeme!

Říká se, že literární vědec je nejvíce produktivní po osmdesátce, kdy může využít svých bohatých a obsáhlých znalostí a nehledět na to, jaký obraz je pro něj slušivější, zda někoho na cestě kariéry urazí či si jinak znepřátelí. Pro Milana Blahynku (29. 8. 1933 v Ružomberoku) jako nestora české literární vědy to platí dvojnásob, protože ze svého „exilu“ v Horce nad Moravou je schopen sledovat českou literaturu, zvláště poezii, a syntetizovat to, co ve stovkách svých recenzí a desítkách edic před-připravil. A jednou takovou syntézou je i monografie Byla jednou jedna… básnická generace takzvaných pětatřicátníků (2017), která vloni pretendovala na knihu roku (proč se jí nestala, je jistě nasnadě). Ale možná lepší než suchý výčet všech studií na školách takových či onakých, zaměstnání v akademii věd i na vysokých školách (PhDr., CSc.), byť do převratu roku 1989, než se stal nepohodlným (proč se nestal profesorem, není těžké si domyslet), zaujme toto kratičké listování osobními vzpomínkami. Měl jsem možnost poznat mnohé literární badatele, jichž jsem si vážil a dodnes vážím, za všechny připomenu jen Josefa Veselého, Vladimíra Štěpánka nebo Milana Kopeckého, ale právě Milana Blahynku jsem poznal už na začátku osmdesátých let a od té doby, tedy více než padesát let, jsem nejen sledoval jeho práce, ale jeden čas s ním na jednom projektu i těsně spolupracoval.

MILAN BLAHYNKA

… zašeptal Bůh / když po čase / navštívil Ráj / který pronajal / bezplatně lidem“ praví Alois Marhoul, Kuchař básníkem, básník kuchařem, řečeno názvem jeho předešlé knížky, ve své zatím poslední sbírce ADRESA DOČASNÉHO POBYTU (vydala Agentura Krigl, Praha 2017, doslov Fr. Všetičky). Než mých pár řádek o ní vyjde, bude možná na trhu další zatím poslední básníkova knížka. Příčiny, proč se psaní recenze odkládává ze dne na den, z měsíce na měsíc, bývají všeliké, v tomto případě byla hlavní a vlastně jediná: ještě se nerozloučit s verši trpkého poznání, zázračného a všepřemáhajícího černého humoru a objevování velice nesnadného modu vivendi, umění, jak přece jen nikoli zoufale žít na zemi přemnožených krys na užuž se potápějícím Titaniku.

EVA FRANTINOVÁ

Od šesti let se řadím mezi „kolaře“. Jsme opravdu pestrá rodina z Pedálů. Patří do ní Pěšinkáři, Horští, strejček Rovinka i Kopec, sourozenci Lesní, bratranci Měštští… Přiznám se – nejraději mám pěšiny. Město mne děsí. Na pěšině potkáš motýla. Ve městě Jiřího Motýla. Napsal spolu s Vratislavem Fillerem zajímavou a potřebnou knížku MĚSTEM NA KOLE, s podtitulem Příručka pražského cyklisty, kterou vydalo pražské nakladatelství Grada Publishing.

VĚRA BERANOVÁ

Jistě, že s každou novou generací se mění názor na to, jakým způsobem prožít ten svůj vyměřený čas. To je samozřejmě ten lepší případ, jsou však i tací, které ani nenapadne zamýšlet se nad něčím tak „nepodstatným“ a tak jsou vlečeni názory jiných, jež dnes tak hojně prezentují všechna možná média.

KAREL SÝS

Kdyby Milan Blahynka nebyl, museli bychom si ho vymyslet.

PAVOL JANÍK

Niektoré aktuálne okolnosti nášho verejného života mi nevdojak pripomenuli názov môjho knižného súboru aforizmov z roku 1996 DOBRÁ ZRADA NAD ZLATO (Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, zodpovedný redaktor Jaroslav Rezník).

JAKUB STEIN

– Jistě, pane Roubíček, pravil pan Kohn, když se pánové uvelebili na chvilku u stolku v kavárně Louvre, – jistě už slyšeli nejnovější hádanku.

IVAN FONTANA

Myslím, že není na světě malíř, který by sáhl tak hluboko do nejstarších lidových výtvarných prvků, grafik a vrstev. Jeho obrázky mají šťavnatý děj a dobový kontext. Kus humoru je už v tom starém, v samotném způsobu grafického vyjádření, ale k němu Mézl přidává i svůj jedinečný pohled a musím říci, že vidí.

TAŤÁNA KRÁLOVÁ

Čekárna

Otázka Proč právě já

nemá své místo v přeplněné čekárně,

kde by si ani smrtka