MIROSLAV VEJLUPEK-ČERCHOVSKÝ

Benešovského rodáka Vladimíra Stibora (*1959) zná uměnímilovná veřejnost především co básníka a editora. On však je také prozaik a publicista. Také umělecký fotograf. Jeho již desátou samostatnou výstavu, tentokrát Fotoobrazy 2017 - 2018 nazvanou, nedávno zahájila v pražském Slovenském domě (Soukenická 3) Františka Vrbenská, členka komunity spisovatelů hlavního města.

V Nechvalicích na Sedlčansku žijící umělec nabídl ke zhlédnutí čtyři desítky snímků s převažujícími přírodními a architektonickými motivy, poeticky ovšem uhlédnutými. (Jsou ze Stiborovy produkce posledních dvou let.) Není tudíž nijakou náhodou, že od dubna loňského roku probíhající výstava (ul. Vítkova 13) nese název Sakrální stavby Sedlčanska, soubor to vzácných církevních památek.

Recenzenti Vladimíra Stibora rádi zdůrazňují umělcovy přátelské kontakty s osobnostmi-fotografy těch největších renomé, kupříkladu s Janem Reichem, trávícím volný čas v blízké Křemenici, s Moravanem Jindřichem Streitem, Litoměřičanem Stanislavem Ladou nebo také s Františkem Dostálem z Prahy.

A propos – přece jen si připomeňme! Totiž že své graciézní putování slokami života vyznačil Stibor sbírkami Zpráva o zranitelnosti lidí (1999), Zpráva o křehkosti slov (2002), Atrium z růžového pískovce (2006), Slunečník boha milování (2009), Divizny z kalvárie (2012) či zatím naposledy Vrhači stínů (2016). To vše jenom například.

Básně z fotoobjektivu přijďte zhlédnout do Soukenické.