FRANTIŠEK DOSTÁL

Naštěstí to není tuzemec. Tvrzení o špatnosti jsem si jako literární laik vypůjčil z názvu článku, který spatřil světlo světa v jednom našem deníku (24. 8.) a jmenoval se – Na Čapkovi je všechno špatně. Ne, já si to vůbec nemyslím, protože je to nehorázná lež! Jsem přesvědčen, že náš spisovatel Karel Čapek byl rovněž velkým trnem v očích sílícího německého fašismu v 30. letech minulého století. Zajisté, že každý člověk, třeba i na celém světě uznávaný literát, v některém svém díle nemusí zazářit naplno. Jenže pořád hodně jeho knih i po letech neustále ochutnává tiskařskou čerň.

Bohemista nespokojený s Karlem Čapkem je Angličan Robert Burton Pynsent (nar. 1943). Ve své článku hlásá rovněž zjištění, že už i někteří naši mladí akademici se domnívají, že dílo Karla Čapka nestojí za nic. Prý je i nudí. Anglický bohemista tedy tvrdí, že na Čapkovi je všechno špatně. Je to prý maloburžoasní autor, kterého si pro jeho žurnalistické hry oblíbili zejména politici. Pan R. B. Pynsent zřejmě neví, že v roce 1936 byl Karel Čapek v návrhu na Nobelovu cenu za literaturu, jenže fašismus tehdy dostoupil svého vrcholu a silně poznamenal také olympiádu v Berlíně a stejně tak návrh na tuto literární cenu.

Zmíněný pán zřejmě postrádá vědomost i o tom, že bezpočet vydání Čapkovy knížky pro děti, věnované psímu štěněti Dášeňce, potěšilo tisíce dětí na celém světě. Zásluhu na tom ale měla i moje budoucí teta, která tehdy od vaření stačila oběhnout Čapkovu vilu a štěně Dášeňku stačila zachránit, když ta spadla do bazénu.

Blížící se válečné dusno v roce 1938 poznamenávalo Čapka čím dál víc a on těžce nesl, že se tehdy na nás Anglie vykašlala. Za nějaký čas za svobodu Anglie však umírali i čeští letci. Karel Čapek věřil, že ke střílení nedojde a celý zdrcený se na podzim usadil na Strži, kde o sebe příliš nedbal a odmítl nabízený odjezd do emigrace. Na plaňky plotu u vily tehdy lidé křídou malovali i hákové kříže, které můj strýc smazával.

Na setkání tzv. pátečníků k Čapkům na Vinohrady docházeli představitelé našeho kulturního i politického života. Dokonce i prezident T. G. Masaryk sem někdy dorazil z Pražského hradu, občas pěšky!

Na začátku měsíce prosince můj strýc, bratr mé matky, co u Karla Čapka zahradničil a od roku 1935 i šoféroval, odvezl spisovatele do vily na Vinohradech, kde 25. prosince krátce před sedmou hodinou večerní skonal. Letos od té chvíle uběhne 80 let.

Hodně slov by šlo o spisovateli vyslovit, ale anglický bohemista svými trapnými tvrzeními odhalil vlastní ledví a slova by byla zbytečná. Ale připomenu realitu, že po záboru republiky 15. března 1939 Němci o dva dny později přišli do vily, aby Karla Čapka sebrali. Nevěděli, že již nebyl mezi živými.

Anglickému bohemistovi bych ještě jen poskytl malou informaci: když se v roce 1946 Olga Scheinpflugová s mým strýcem vraceli ze Švýcarska, zastavili se v Norimberku. Spisovatel měl tak velké renomé, že oba dva mohli nahlédnout do sálu na probíhající proces s německými pohlaváry.

Takže, pane bohemisto, což takhle raději poslouchat Big Ben v Londýně a vypustit Staroměstský orloj v Praze?

P. S.

Měl jsem pochybnou příležitost zažít Pynsenta osobně – v roce 1990 na festivalu poezie v Brightonu.

Byl to největší blbec, jakého jsem kdy v cizině potkal.

Kromě peněz ho zajímaly jen dvě věci: politické smýšlení a sexuální orientace.

Jakmile jste byli bolševici a nebyli teplí, měli jste u něj utrum.

Lidé jsou pro něj buď drzí Búrové, anebo hora světla v koruně Jejího Veličenstva.

On sám je jen kopec tmy, nakažený Oskarem Wildem a zkažený Mnichovem.

Jakýsi anglický Putna.

KAREL SÝS