MICHAL ČERNÍK

Nemravnost

V národopisném muzeu Bardó v Tunisu

jsem viděl sochy nahých mužů

Měly zurážené nosy

a místo pohlaví jenom důlky

Islámské náboženství zakazuje zobrazovat

vše vystouplé na lidském těle

a ženám zakazuje ukazovat světu vlastní tvář

Řekněte může být dílo Stvořitele nemravné?

Inspirace dějinami

Na agoře ve starém Korintu jsme procházeli

špalírem soch Žádná neměla hlavu

Sochaři z kamene vytesali pouze těla

a teprve pak jim nasazovali hlavy vládců

Všechny hlavy byly nakonec roztříštěny

zatímco bezejmenná těla tu na svých piedestalech

vzdorují téměř tři tisíce let

Žádná doba si je nežádala svrhnout

Pohyb

Obilné klasy se ve větru ohýbají

a znovu se napřimují

avšak mnohem podstatnější je pohyb

který není vidět: obilí roste

A tak i my Žijeme pohybujeme se

každým krokem míříme dopředu

a přeci tu zůstáváme

provždy ukotveni ke své zemi

Obsáhlost

Zdědil jsem Labe a tuto zemi

borové lesy louky tůně a pole

jako vzdálenou ozvěnu modlitby

i jako pokračování všeho příštího

Mlčení je mým výkřikem

Prozrazuje že jsem zde

přeložený do ticha roviny

nad hlavou nebe které nesmekám

Smysl oběti

Všude kolem se děje život

A vždycky se najdou kapky deště

které dopadnou na zem a zabijí se

Zabijí se aby jiným daly pít

Jeden život

Ještě tisíc křídel mi chybí

a pak mne králem korunují ptáci

A chybí mi ještě jeden život

na všechna toužení na všechnu práci

Druhé nadechnutí

Svrhni svůj kámen a vstaň

proraz svůj strop který tě hrbí

tam na břehu tůně kde pije laň

tam kde před tebou poklekly vrby

Druhá síla

Chtěl jsi nebe prohodit kamenem

Tenkrát jsi vlastnil silné ruce

teď jsou znavené

A nebe prohodíš vlastním srdcem

Vzepětí

Pod kořeny mám zakopané jitro

a zrna slov mám za potravu

K letu mi zbylo zraněné křídlo

Hoďte nebe na mou hlavu!

Posvícení

Cestu až k vám si sluncem vyhledám

obkroužím si vás nad hlavami

a budu svítit jen když svítit mám

až se v nás setmí a zbydem sami