Laudatio na Jiřího Maštálku
Jiří Maštálka přišel na svět 3. ledna 1956 v Sušici do rodiny vojáka z povolání. Své dětství a jinošská léta strávil v Klatovech, tedy v městě nevelkém rozlohou a počtem obyvatel, ale majícím nepochybně výrazný genius loci, jenž zde dopřál zrodu či působení osobnostem jako byli Bohuslav Balbín, Josef Hlávka, V. M. Kramerius, Josef Dobrovský, Jaroslav Vrchlický, Jaroslav Kvapil, Josef Thomayer či obrozenec Josef Franta Šumavský. Většina z nich studovala na klatovském gymnáziu, kde rovněž Jiří Maštálka strávil tři roky, než přešel do maturitního ročníku gymnázia v moravském Jevíčku. Ano, onoho gymnázia, které před desetiletími připravovalo české adepty vysokoškolského studia v Sovětském svazu. Jiří Maštálka studoval po maturitě medicínu na Volgogradském lékařském institutu a na lékařském institutu v Kyjevě. Po návratu do Československa absolvoval vojenskou základní službu a poté pracoval jako kardiolog na I. interní klinice Fakultní nemocnice v Plzni. V roce 1984 získal atestaci v oboru interní medicíny a v roce 1989 v oboru kardiologie. Jeho profesní dráha lékaře tak byla velmi dobře „nastartována“ i s přihlédnutím k tomu, že Jiří Maštálka se podílel na četných odborných studiích z oblasti takzvané neinvazní kardiologie, zejména echokardiografie.
Odborné působení Jiřího Maštálky však představovalo do konce roku 1989 sice profilovou, leč přesto jen část jeho života. Tou další – samozřejmě ještě vedle života rodinného – byla politika. Jiří Maštálka se nikdy netajil svým výrazným levicovým přesvědčením, spojeným s politickou angažovaností. Takže nebylo příliš velkým překvapením, když se v únoru 1990 stal poslancem Federálního shromáždění za komunistickou stranu a ve federálním parlamentu zasedal až do rozpadu Československa, tedy do konce roku 1992.
V letech následujících se vrátil ke své lékařské profesi a vedle ní vykonával různé funkce jak v KSČM, tak coby komunální politik. V roce 1996 byl za KSČM poprvé zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a – obhajuje v dalších volbách svůj mandát – setrval v nejvyšším zákonodárném sboru do roku 2004.
Po prvních volbách do Evropského parlamentu, které se v České republice toho roku konaly, byl Jiří Maštálka zvolen jeho poslancem za Českou republiku. A od té doby dodneška vykonal stovky cest do Štrasburku a Bruselu a kvůli své poslanecké funkci také do desítek zemí vlastně po celém světě. Lze si jen přát, aby Jiří Maštálka jednou sepsal své zkušenosti z parlamentní činnosti „tady i tam“, protože to, co za ta léta prožil, je jistě jedinečné. Ostatně za pozornost stojí knihy publicistiky, věnované hlavně zahraniční politice, evropské integraci především, které Jiří Maštálka zatím vydal. Jsou jimi tituly Nejen o Evropské unii, Za jinou Evropu, Evropská unie zleva a My a evropská integrace. Za dobu svého politického působení publikoval Jiří Maštálka stovky komentářů a odborných článků v různých médiích a poskytl desítky a desítky rozhovorů.
Načrtli jsme Maštálkovu dráhu lékaře a politika. Ani jedno ani druhé není v rozporu s velkou celoživotní láskou Jiřího Maštálky – uměním, hlavně pak literaturou. Sluší se například připomenout, že Jiří Maštálka po léta spolupracuje s Hudební akademií Václava Hudečka, propaguje tvorbu ruského malíře Andreje Vystropova a jeho žáků, ale také třeba podporuje hlavně finančně činnost mladých železničních modelářů.
Možná jen nevelký kruh „zasvěcených“ ví, že nebýt Jiřího Maštálky a jeho podpory finanční i organizační, nespatřily by světlo světa tak bez přehánění skvostné knihy, jako je Malá inventura (2011) Karla Sýse za výtvarného doprovodu Vojtěcha Kolaříka nebo básnická sbírka Vzducholoď v parku (2012), vydaná k 100. výročí narození Kamila Lhotáka, do jehož kreseb básník zahalil své verše. Jiří Maštálka však hlavně umožnil vydání literárněhistorické a literárně kritické knihy Milana Blahynky Byla jednou jedna… básnická generace takzvaných pětatřicátníků, vydané v roce 2017 a věnované básnické generaci pověstných „pětatřicátníků“, tedy Michalu Černíkovi, Petru Cincibuchovi, Jiřímu Žáčkovi, Jaromíru Pelcovi, Josefu Peterkovi, Josefu Šimonovi, Petru Skarlantovi, Karlu Sýsovi a Jaroslavu Čejkovi. Tato kniha bývá označována za jeden z nejdůležitějších tvůrčích počinů na poli literární historie posledních desetiletí a jest známo, že sám Jiří Maštálka si velmi cení toho, že „pětatřicátníkům“ pomohl na svět, byť nikoli jako lékař.
Budiž Jiřímu Maštálkovi přána další plodná léta jak v politice, tak v podpoře české literatury a kultury vůbec.
EMIL HRUŠKA