Miloš Zeman: Za občanskou odvahu
Václav Hons: Za celoživotní básnické dílo
Antonín Hardt: Za herecké mistrovství
Jiří Maštálka: Za podporu vydávání literatury
Jiří Hastík: Za celoživotní výtvarné dílo
Zdeněk Zbořil: Za statečnou publicistiku
Stanislava Kučerová: Za netradiční ztvárnění české historie

Prezident Miloš Zeman obdržel Cenu Unie českých spisovatelů již v červnu.

Přinášíme úryvek z laudatia, které pronesl Petr Žantovský:

Pokud se ptáme, co přivedlo v prezidentské volbě voliče dvakrát právě Zemanovi, jsem přesvědčen, že nabídnutá demokratičnost. Zeman se neoháněl v kampani tezemi o „lepších“ a „horších“ občanech, mluvil ke všem občanům bez rozdílu. Některé získal, jiné ztratil, ale zůstal občanským státníkem, demokratem do morku kosti. Proto jej nakonec většina zvolila: vsadila na zdravý demokratický instinkt. A Miloš Zeman jejich očekávání vesměs naplňuje. Jen absurdita těchto dnů, měsíců a let tyto základní demokratické archetypy činí vzácnými a z jejich nositelů držitele statečných postojů a vykonavatele odvážných činů.

Laudatio na Stanislavu Kučerovou

V polovině 20. let byla v českých zemích nadprodukce vysokoškoláků, a tak vítr zavál jednu mladou rodinu až do slovenského Hlohovce. Až tady bylo volné místo středoškolského učitele. Dcera Stanislava se jim tu narodila 31. října 1927. Po třech letech ale povážskou nížinu opustili, prý kvůli angínám dcery. Skutečným důvodem bylo spíše zklamání z protičeských nálad na Slovensku, když se z kazatelny dozvěděli, že nemají vycházet po 18. hodině, že se neručí za jejich bezpečnost. Rodina se usadila v Machově, městečku v českém pohraničí. Od r. 1933 se začalo mezi Čechy a českými Němci vzmáhat nepřátelství, vydatně živené zvenčí. Prý chtějí zpátky do Říše, a s naším územím. Došlo k prvním incidentům, až jim finanční stráž doporučila se odstěhovat. Ocitli se v Náchodě. Platy učitelů byly nízké, a tak Stanislava vzala za své heslo rodičů – musíme šetřit. Hlady netrpěla, ale když o školní přestávce skromně svačila, zjistila, že některé děti nemají ani na ten její rohlík s občasným kouskem salámu, zatímco jiné děti naopak měly k jídlu, co hrdlo ráčí. Jedna spolužačka při hodině tělocviku omdlela z hladu, otec byl nezaměstnaný a ona několik dní nejedla…

Laudatio na Antonína Hardta

Antonín Hardt patří mezi známé české herce a umělce, kteří celý svůj dlouhý život věnovali múzám, ať již divadelním či filmovým. Je velmi zásadový, například po Listopadu 1989 nepřevlékl kabát a vždy se hlásit k levicové politice a k levici.

Laudatio na Jiřího Maštálku

Jiří Maštálka přišel na svět 3. ledna 1956 v Sušici do rodiny vojáka z povolání. Své dětství a jinošská léta strávil v Klatovech, tedy v městě nevelkém rozlohou a počtem obyvatel, ale majícím nepochybně výrazný genius loci, jenž zde dopřál zrodu či působení osobnostem jako byli Bohuslav Balbín, Josef Hlávka, V. M. Kramerius, Josef Dobrovský, Jaroslav Vrchlický, Jaroslav Kvapil, Josef Thomayer či obrozenec Josef Franta Šumavský. Většina z nich studovala na klatovském gymnáziu, kde rovněž Jiří Maštálka strávil tři roky, než přešel do maturitního ročníku gymnázia v moravském Jevíčku. Ano, onoho gymnázia, které před desetiletími připravovalo české adepty vysokoškolského studia v Sovětském svazu. Jiří Maštálka studoval po maturitě medicínu na Volgogradském lékařském institutu a na lékařském institutu v Kyjevě. Po návratu do Československa absolvoval vojenskou základní službu a poté pracoval jako kardiolog na I. interní klinice Fakultní nemocnice v Plzni. V roce 1984 získal atestaci v oboru interní medicíny a v roce 1989 v oboru kardiologie. Jeho profesní dráha lékaře tak byla velmi dobře „nastartována“ i s přihlédnutím k tomu, že Jiří Maštálka se podílel na četných odborných studiích z oblasti takzvané neinvazní kardiologie, zejména echokardiografie.

Laudatio na Zdeňka Zbořila

Připadl mi úkol pronést laudatio k udělení Ceny Unie českých spisovatelů Zdeňku Zbořilovi. To je úkol přetěžký. Jakými slovy oslavit toho, jehož doménou je slovo, jeho význam, smysl a dopad? Jak obmyslně uctít toho, pro nějž je právě myšlení způsobem a náplní celého života? Proto jsem sáhl do hlubin archívu a našel jeden víc než patnáct let starý rozhovor, který jsem se Zdeňkem Zbořilem sepsal do své knihy Média na pranýři. Vybral jsem z dlouhého textu několik otázek a odpovědí, která vyjadřují nejen samotného Zdeňka Zbořila a vše, co myslí, čím je prostoupen, ale zároveň jej představují jako jasnozřivce. Na tehdejších slovech jsem nezměnil ani písmenko. A znějí, jako by je vyslovil právě dnes. Pro tuto schopnost vidět a chápat, vidět dál a chápat hlouběji, jej mám už po dlouhá léta ve veliké úctě a jsem rád, že smím asistovat při udělení ceny Unie českých spisovatelů právě jemu.

Laudatio na Václava Honse

Nejprve předesílám, že ač nejsem literární kritik ani vědec, s radostí a chutí přednesu chvalořeč o básníkovi, na jehož tvorbu a tvorbu jeho druhů naše básnická generace svého času navázala.

Laudatio na Jiřího Hastíka

Hledáme-li to podstatné, pravé konstanty životního a uměleckého běhu malíře a nejen malíře Jiřího Hastíka, můžeme je najít ve dvou výchozích bodech. Jeden je výtvarný, jako středobod jeho životního putování. Záměrně říkám putování, protože se jedná o putování výtvarníka, který konfrontuje svou uměleckou představu s tou za plotem domova.

MILAN BLAHYNKA

Paradoxně v době, v níž je skoro vše a téměř každý na prodej a cení se manažerské schopnosti, byl Jiří Žáček nazván „nejčinorodějším obchodníkem z básnické generace tzv. pětatřicátníků“ a bezděčně tak postaven vedle Karla Čapka, jehož se ve dvacátých letech jeho méně úspěšní konkurenti v literatuře snažili dehonestovat přídomkem (Karel Čapek Obchod – jako by v zahraničí téměř neprodejný K. M. Čapek Chod čněl vysoko nad autorem R. U. R, hry těšící se zájmu ve světě). To bylo ovšem v dávném čase, kdy slovesní tvůrci požívali úctu a obdiv, i když často málem umírali hladem, zatímco si zdatní obchodníci žili a užívali. Když dnes autor, jemuž se navzdory bezmála nulové podpoře velkých médií daří nalézat tak nepominutelně množství spanilých čtenářek a čtenářů, že na něm nakladatelé nemohou prodělávat, je absurdní pokoušet se ho degradovat označení za činorodého obchodníka.

STANISLAVA KUČEROVÁ

„Je s podivem, že zemi, kterou nepustoší tornáda, neničí zemětřesení, úrodu nesežerou kobylky, převážně ji netrápí roky sucha, místo sopky vybuchne jen sem tam nějaké parovodní potrubí, nezažila 73 let válku, dokáže dostat na kolena parta zlodějů, podvodníků a lumpů během 29 let.“ To prý řekl jeden Američan. A my musíme souhlasit. Žijeme v nevýslovném marasmu.

VÁCLAV HONS

tak plave plavá

od hlavy k patě