JIŘÍ JÍROVEC
„Bylo zdravotnictví, za které se nemuselo platit. Školství bez poplatků, kultura přístupná všem. Dnešní svoboda je pro pár vyvolených, pro pár zbohatlíků, pro korupčníky. Pro církve, kterým se dá majetek z našich kapes… Všechno před rokem 1989 nebylo špatné… Každý systém má své chyby, ale stále více lidí poznává, že ten dnešní má chyb více, než měl reálný socialismus…“
KAREL SÝS
Ono se řekne hodinky! Jakmile dostanete hodinky, končí věk bezstarostnosti. Čas ještě včera neměřitelný a tedy nekonečný se začne krátit. Jsou lidé, jež plynutí času uchvátí natolik, až cítí nutkavou potřebu neustále ho kontrolovat. Mému kamarádovi museli hodinky dokonce dočasně odebrat, neboť si co chvíli přikláněl zápěstí k uchu, aby se přesvědčil, že čas opravdu utíká.
MILAN BLAHYNKA
Pár řádek o spanilé bibliofilii AUX CONFINS DES REVES (La collection Grand A, Bordeaux, září 2016, 50 výtisků, 31 nečíslovaných stran), jimiž Gaby Albrecht (Ziakova) představila „přátelům Velkého A“ na jihozápadě Francie osobnost, jakou byl tehdy ještě žijící Albert Marenčin, musím chtě nechtě začít od lesa, stále zeleného hlubokého lesa poezie.
ZDENĚK HRABICA
Kdo by si nepamatoval dědictví otců? U mne jde o dědictví matčino. Odkázala mi pravdu, že chce-li to člověk v pozemském světě dál nebo daleko dotáhnout, měl by být aspoň jeden z jeho kamarádů Žid.
PAVOL JANÍK
Desaťročiam, ktoré nasledovali po ozbrojenom vystúpení v rámci Slovenského národného povstania, tiež nechýbali dramatické zvraty – a to aj vo vzťahu k hodnoteniu tejto významnej udalosti našich moderných dejín. Ak sa pred prelomovým rokom 1989 už ustálil spoločenský postoj k SNP a vyzeralo to tak, že už k nemu vlastne niet čo dodať, že už o ňom vieme naozaj všetko, v rámci zmeny politického systému sa i veci zdanlivo skamenené, raz a navždy vytesané do pomníkov a naveky odliate do bronzu znova dali do pohybu.
VÁCLAV FRANC
Přiznám se vám, že jsem si nikdy v životě nemyslel, že budu vykonávat tak významné místo, kde za mnou budou chodit lidi, strkat mi peníze a prezenty jako láhve koňaku nebo kartóny cigár, škoda že nekouřím, abych svoji práci vykonal co možná nejlíp, abych se důstojně rozloučil s jejich příbuzným, kamarádem nebo někým, koho snad měli rádi. Jako by na tom záleželo, co řeknete za těch pár minut nad rakví, jako by to mohlo něco změnit, život nebožtíka nebo nedejbože životy pozůstalých. Možná si tím jen chtějí něco dokázat, co nestihli za jeho života, nebo se vykoupit, ale já na posmrtný život stejně nevěřím, takže všechny ty řeči, že se se zemřelým Pepou sejdeme v nebi (proč ne v pekle?) a že se na nás dívá a nic ho nebolí. To jediné je totiž pravda, že ho nic nebolí. Ostatní jsou jen kecy, ale když mě za to platí, chtějí to slyšet, tak bych byl blbec, abych je nepotěšil.