MILAN BLAHYNKA

Výstižný název knihy nebo knížtičky je zázrak. Shrne, o co jde, neprozradí, že vrahem je zahradník, a navnadí čtenáře.

Nevím, jak Bohumír Kolář pojmenovává sbírečky svých aforismů, ale měl šťastnou ruku, když pro svou nejnovější sáhl po titulu POSTŘEHY Z DOBY, JEŽ UŽ TRVÁ DLOUHO (Epava Olomouc 2019, ilustrace Ladislav Rusek, fotografie z autorova archivu, 32 s.).

Jsou to zas povzdechy, trpké komentáře, ale i satirické šlehy k době, celkem deset tuctů většinou dvojverší s minimedailonky autora a jeho přítele, zesnulého grafika, vysokoškolského pedagoga a propagátora skautingu Ladislava Ruska (1927-2012).

Podle konstatování „V sametové svobodě nemusíte pravdu mít, / postačí vám, budete-li se sametem souhlasit…“ by se mohlo zdát, že trváním „už dlouho“ autor rozumí tři desetiletí od místného Velkého Listopadu. Není tomu tak, i když pravda, že „komentátor ví, jak na to ve všem, / my zas víme, jakým je leplem,“ míří na mudrce ve veřejno„právních“ i ve většině soukromých médií. Jestliže výpad „Občané, nepokládejte zmetky za díla! / Jde jen o zastupitelská provizoria“ připomene, co se dnes mnohde děje v mnoha městech, městečkách, ale i v celém státě s daněmi vynakládaný na kulturu, připomeňme si však, že je to zakořeněná tradice: ostudně nakládaly zvolené reprezentace se svěřenými prostředky na uměleckou tvorbu přece už v devatenáctém století.

Provokativní otázkou se Kolář ptá, „kteří politici se dnes mají jako v ráji? / Všichni, kteří to, co dělat mají, nedělají…“ Ano, je tomu tak, ale ne až dnes, toto časové poznání je současně nadčasové. Takové „Nejde o mnoho, jen o právo podle špatných zákonů krást, / což je stále nárok koumáků z privilegova-ných kast“ je přece dávno právo už zvykové.

Bohumír Kolář miluje svou vlast a jazyk a apeluje: „Co je možné, nemusí být patřičné… / hlavně svou mateřštinu si neničme!“ A ovládá ji až k umění slovní hříčky ve službě smutné pravdy: „Zdá se, že ráj už u nás nebude, / bohatší budeme pouze o chudé…“