aneb Lesk a bída korunovanýho

KAREL SÝS

„Cejtim a setkávám se s tím všude, kam přijdu, že lidi votvíraj vokna, protože je jakési dusno. Každej by měl přemejšlet, jakej má na tom dusnu podíl, já sám to vokolí přeci tolik nevyhřeju. Jen si vezměte, kolik se šíří zpráv vo vohromnejch podivnejch krádežích, který se furt vopakujou. A všichni chmatáci se z toho vylížou. To je asi to, co tu společnost musí štvát. A mě to taky štve, jéje!

S Milošem Jakešem hovořil Pavel Pilný

IVO FENCL

Věcným rejstříkem vzorně opatřená publikace profesora Konrada Paula Liessmana (*1953) z Institutu pro filozofii Vídeňské univerzity (není to vůbec daleko) vznikla výběrem z přednášek, které bard proslovil v posledních letech. Plus výběrem z článků, které za ten čas publikoval.

MILAN BLAHYNKA

Básník s velkou „chtivoucí duší“ (i tělem!) Miroslav Kubíček ve své nové sbírce V JISKŘIVÝCH CHVÍLÍCH (Oftis, Ústí nad Orlicí 2019, ilustrace Václav Smejkal, 100 s.) chválí přírodu, protože „drží řád / i v nerozumu lidí“, a když konstatuje, že „ubyli kamarádi přátelé“, má za „skoro zbabělé“ (smrtí) „vyhnout se světu“, jako by bylo v moci nás smrtelníků světu smrtí neuniknout; v moci poezie, v moci básníků neumírat je; a jsou s to si vyvzdorovávat na nerozumném světu jiskřivé chvíle, chvíle potěšení.

FRANTIŠEK UHER

V době zpochybňování vlastenectví, vřelého vztahu k rodným končinám a krajině domova, narůstá význam alternativních přístupů. Jedním z nich je umění ve veškerých svých hodnotných a plodných podobách. Ve výtvarném umění to platí o krajinářství, ve fotografii třeba o publikacích regionálního charakteru, které si všímají přitažlivých půvabů naší země zejména v architektonických a historických aspektech. Vždyť i v troskách někdejšího hradu lze při trošce fantazie najít kouzlo, čichat všechny vůně i pachy dávné minulosti, obdivovat schopnosti předků, jejich praktické schopnosti i estetické cítění, a zároveň vstřebávat současné romantické kouzlo.

JAKUB STEIN

(spíše troška sociologie než obvyklý fejeton)

Pan Roubíček seděl už dobrých pět minut u okna kavárny Louvre a upíral zrak směrem k Perštýnu, vyhlížeje pana Kohna, s nímž se už dva týdny neviděl, když konečně se jeho nejlepší přítel v davu turistů táhnoucích od Můstku ke kavárně Slávii vynořil, totiž když se objevil nejprve jeho klobouk, jako když je na moři vidět nejprve strážní koš a chvíli to trvá, než se na obzor vyhoupne plachetnice celá. Pan Kohn se k Louvru blížil správným širokým námořnickým krokem, jak také jinak, vždyť se vracel ze šífu, který brázdil vodní spousty západního a středního Středomoří.

MIROSLAV FLORIAN

Prodavačka květin

otráveně dává najevo

že ona sama je ta nejlíbeznější květina