Ukázky z knihy, kterou vydalo nakladatelství FUTURA

KYTICE

jak ji nenapsal a nečetl

Karel Jaromír Erben

Vybral a sestavil Vratislav Ebr, ilustroval Slávek Martenek

VĚRA BERANOVÁ

10. února zemřel Pavol Vilikovský, slovenský prozaik, překladatel, publicista, který jako jeden z mála překročil slovenský, československý, český dvorek. Narodil se 27. června 1941 v Palúdzke u Liptovského Mikuláše, zemřel v Bratislavě, ve které prožil celý život. Opustil útulnou pracovnu, křeslo po tatínkovi, obrázky Martina Benky a taky své kresby, dýmky, které častěji čistil, než z nich kouřil. Svět měl před sebou ve formě velkého globusu, který také někdy svítil.

NORBERT TOMÁŠ

Pro název pár řádků o knize sERotONIN (Odeon, Praha 2019, Světová knihovna 226, přeložil Adam Beguivin, 280 s.) volím otázku, kterou si protagonista příběhu Florent-Claude Labrouste klade při zcela banální situaci, když mu recepční oblíbeného hotelu ohleduplně oznamuje, že v tom jednom z posledních tolerantních hotelů už nebude smět kouřit. Těmi slovy se však ptá sám autor Serotoninu Michel Houellebecq, „co vůbec můžeme dělat“ s čímkoli ve světě stále otravnějších – byť někdy i zdraví prospěšných – samých příkazů a zákazů, pokud jsme „takoví, jací jsme“, totiž neschopní se vzepřít a dopřát si luxusu nepodrobení. V tom Serotonin navazuje na předešlý román Podvolení.

PAVOL JANÍK

V súvislosti s úmrtím prekladateľa z angličtiny, prozaika a dlhoročného redaktora časopisu Romboid Pavla Vilikovského (27. 6. 1941 – 10. 2. 2020) sa namiesto nekrológu vraciam k mojej recenzii Duša si zvyká na telo, v ktorej reflektujem jeho knihu Eskalácia citu (Tatran 1989). Moje hodnotenie pôvodne vyšlo v denníku Smena 4. 6. 1990.

BOHUMILA SARNOVÁ

Normálně si člověk v běhu dní ani nepřipouští starosti nad rámec své žité přítomnosti. Chodí do práce, vrací se do kruhu své rodiny, pokud není právě singl. Velkou část času zabere starost o děti a jejich aktivity. Baví se s přáteli, má rozličné koníčky, rád jí, prochází obchodní domy, markety, sportuje, sleduje televizi, sedí u svého PC, navštěvuje divadla a kina a tak stále dokola. Podotýkám, každý dle svých existenčních možností. Někdy ho vytrhne ze zajetého koloběhu zpráva – jakákoliv, která naruší jeho zajetý režim. V tom nastraží uši a zapřemýšlí.