JAKUB STEIN
Jak se měli v nejbližším Orientě, uhodil pan Kohn na pana Roubíčka, rodáka z úrodné Hané, kde snad kdekdo z hrnca šešky vetahuje.
Pan Roubíček nemá rád, když se v Louvru a vůbec v Praze říká, že za Záběhlicemi nebo nanejvýš v pěkné rovině za Kolínem končí Evropa, žije se na stromech a nejídá se příborem.
Nébliší Orient só pro nás Bulhaři, i dyš só jak my v Únii, aby věděli, pane Kohn, ale jak ich znám, meslejí, že sem bel u našich v Letovle. A esle sem dovézl hanáckó režnó. Nenápadně postavil lahev na stolek v Louvru, a když vyprázdnili sklenky martini a cvrnkli si do nich režnou, přešel do správné hovorové češtiny.
To vědí, pane Kohn, že zme se poměli, na Hané je jak v ráji, ale byl problém, a ne malý, dostat se z ráje zpátky. Tam snadno, ještě podle jízdního řádu do půli prosince, ale zpátky!
Předvánoční návaly, nebyly místenky? Ani do jedničky?
Co jich napadá, na šínách jsem padesát let jak doma a ještě se mi nestalo, abych takovou štreku stál celou v chodbičce. Stačí pozorovat a myslet, poslední volné místo se dycky nande. Ale nepředstavěj si, jak se mnou na mé Hané vybabrali. Představěj si, že se nedomáknou, jak se po velké změně v krajské dopravě, podle olomouckého měsíčníku Krajánek z listopadu 2019 „jedině k lepšímu“, dostat za hranice kraje.
No jak, stačí si koupí nový jízdní řád.
Právě. Zkusil jsem to už v Praze. Celostátní není a nebude, dopravní správě se to nevyplatí, odbyla mě paní na informacích. Copak nemaj Internet? Tam najdou všecko. Krajské jízdní řády se tisknou…
Tak viděj, měli si koupit krajskej, dyž v krajské metropoli přestupovali na Litovel.
Že by to jednoho nenapadlo? Už cestou do Litovle jsem v krajském Jízdním řádu IDSOK 2019/2020 hledal, jak zpátky. Nejlíp nějakým mezistátním rychlíkem z Polska nebo ze Slovenska. Když nenaberou zpoždění tam, aspoň mám tu zkušenost, maj u nás přednost před rychlíkama a expresama z Opavy, Bohumína, Vsetína, Luhačovic a tak dál. Ale ať jsem novým jízdním řádem olomouckého kraje listoval jak listoval, svých oblíbených šnelcuků jsem se nedolistoval.
Špatně jste listovali, to tam přece muší bejt, kroutil hlavou pan Kohn.
A vědí, že nemusí? Ten nový mi dal zabrat. Pomysleli by si, že tam tratě přečíslovali?
Nic novýho pod českým sluncem, pravil pan Kohn a pokračoval:
Tomu se vysmál už autor Študáků a kantorů. Když veme školu do rukou nový ředitel, párky se prodávají o přestávce už ne v druhém patře, ale v prvním a modré pijáky v sešitech se nahradí růžovými. Musí se převést a ví, že se školou stejně jinak nic nenadělá. Na dráze to samý, ne?
Dyby tratě v olomouckém kraji jen přečíslovali, prosím. Ať i trouba pochopí, že kraj koná a vládne i na železnici. Jenže na trati 271 Olomouc-Přerov-Bohumín (dříve 270) podle jediného jízdního řádu, který v Olomouci měli, je už jediný přímý rychlík Hukvaldy, a to ještě ne o nedělích – a kdo chce z Olomouce do Ostravy, musí do Přerova, tam přestoupit z Českých drah na Regiojet, který jezdí z Brna do Bohumína každou hodinu. Jízdenku na RGJ z Přerova si může koupit snadno už v Olomouci a na přestup má nějaké tři minuty, někdy i víc. Takže „změna k lepšímu“: dřív za hodinu a dvě tři minuty, teď za hodinu pětadvacet i víc. Že by přes Olomouc nejel ani jeden rychlík do Polska, že by je hnaly přes Náchod? Že by přes Olomouc expresy na Slovensku jely jen přes Vsetín, a už ne i přes Ostravu? Že by zrušili i Pendolíno Praha-Olomouc-Ostrava a dál?
A co když bude mít vlak do Přerova sekeru a RGJ v Přerově nepočká, však za hoďku jede další? Nepropadne místenka chytře už v Olomouci koupená?
To ví jen bůh a svatý Václav, jak říkával kapitán Exner, v tomto pádě to ovšem ví jen sám bůh kraje Olomouc.
Švára, muž mé ségry, má kšefty v Ostravě a zuřil, když v mém Jízdním řádu IDSOK kraje Olomouc nenašel staré spojení. Co mu zbylo než smířit se „změnou k lepšímu“. A až v Olomócu na tabuli v odjezdové hale s úžasem zistil, že Cracovia, Varsovia, Ostravan i Pendolíno jezdí jako dřív normálně, jen je krajský jízdní řád nevede. Má za to, že je z obliga, když napíše: „Obsahuje pouze výňatek z úředního jízdního řádu“, a to „z prostorových důvodů“. Švára si potom v Ostravě koupil malý jízdní řád Moravskoslezského kraje – a tam na stránkách 6 až 25 našel vybrané vlaky dálkové dopravy, vlastně všecky rychlíky a expresy Českých drah z Prahy na Moravu a do Slezska.
Zkrátka na rozdíl od jízdního řádu olomouckého ten moravskoslezský nevysedává jen na krajském písničku a nezatajuje krajanům spoje, ze kterých by nic nevytřískal. Anebo ještě jinak: v Olomouci se rozhodli svým krajanům takové spoje zapřít, aby na svém písečku vyrýžovali co nejvíc zlata. Co mají krajané jezdit kamsi za hranice kraje?
Nemaj tady v Louvru a nejbližším okolí vlastně pravdu, že Evropa nekončí až daleko kdesi na Urale, ale tam, kde začíná kraj Olomouc?
Zatím snad ne, zatím jen to jen malý krůček zpět k feudalismu, k feudálnímu rozdrobení národního života. Zatím ten jízdní řád neřád jen varuje před volbami do krajských zastupitelstev. Prostě nevolit ty stupidní krajské mocipány.
Za pitomost se platí.
Přispěchal pan vrchní: pánové si přejí už platit?