FRANTIŠEK UHER

(Nevěřme filozofům)

Svět je plný zklamání.

Zklamaly minulé režimy, v současnosti je trpkým zklamáním neustálá honba za mamonem, založená na mezerách v zákonech a jejich pochybných modifikacích. Odedávna platí, že každá revoluce přináší v konečném důsledku rozčarování. Včetně převratů, které se za revoluce vydávají. Doplácejí na ně nadšenci považující se za vítěze, v konečném důsledku na ně ovšem doplácejí všichni.

Standardní je neochota akceptovat základní princip demokracie – výsledky voleb. Respektují se pouze v případě, že pomohly ke korytům a korýtkům. Prosazuje se aplikace základní tendence Hegelovy filozofie – dělat z jednoduchých záležitostí něco nesmírně složitého. Z kozla zahradníka, z komára velblouda, z hodných lotry, z lotrů hlídače. Zastírány jsou vlastní nedostatky, jimiž se lidé stávají nepřáteli sami sobě, což maskují triviálním hledáním nepřátel tam, kde žádní nejsou.

Také se často setkáváme s pozdní předvídavostí, znamenitě vystiženou dětským hrdinou francouzského filmu Knoflíková válka: …kdybysem to byl býval věděl, tak bysem tam byl býval nechodil…

V podstatě se jedná o otázku dobra a zla. Anglický filozof Moore se zabýval filozofií morálky. Dospěl k závěru, že zlo má tisíce podob, ale dobro je nedefinovatelné.

Nevěřme filozofům, každý jen tu svou má za jedinou. Navzdory mnoha podobám zla bychom se měli snažit dobro nejen poznávat a prosazovat, ale také konat. Třeba jen zasévat jeho semínka. Když budou zavlažovaná, určitě z některých vyrostou plodné keře.