KAREL SÝS

Byl dobrým básníkem, ale nepochopil kontrarevoluci!“

Z rozsudku Václava Matějoviče Kopeckého

PETR ŽANTOVSKÝ

Co jsem viděl na světě?, táže se pár stránek před koncem své nové knihy český básník, glosátor, publicista, fejetonista a v tom všem vždy trochu provokatér. Autor, který si, jak se říká, nebere před ústa ubrousek. Karel Sýs. Osoba, která rozpoutala v českých mediálních i politických kruzích neskutečné běsnění. Proč? Dopustila se strašného, skoro až hrdelního zločinu: dovolila si totiž převzít z rukou hlavy státu, prezidenta Miloše Zemana, jedno z nejvyšších státních vyznamenání (za zásluhy o kulturu). To se v Česku považuje za nepřijatelné. Naopak hrdinou se dnes stane ten, kdo vyznamenání odmítne. Že to je na hlavu? Jistě. V normálním světě. Ale naše republika už dávno normálním světem není a stěží ještě kdy bude, když se tak podíváme kolem sebe po Evropě i za velkou louži.

PAVOL JANÍK

Objektívne nesmrteľný básnik Karel Sýs, ktorý žije a bude žiť predovšetkým vo svojej poézii, doplnil doterajšiu rozmanitú knižnú tvorbu dielom s dômyselným názvom OSUDY DOBRÉHO BÁSNÍKA K. ZA STUDENÉ VÁLKY s podtitulom Z DENÍKU POLITICKÉHO (S)PROSTOPÁŠNIKA (Futura, Praha 2019), čím predznamenáva, že nič a nikoho vrátane samého seba neberie úplne smrteľne vážne, hoci spravidla píše o vážnych veciach a tematizuje aj motív smrti v rozličných významových súvislostiach.

MILAN BLAHYNKA

Jsou autoři, kteří usilují o absurdně absolutní originalitu. Jsou to často spisovatelé stejně ambiciózní jako nakonec nicotní. Vysmál se jim už KHB: „Není nad původnost, / každý po ní touží, / lidé chodí přes most, / to já půjdu louží.“ A jsou básníci, při pitvě jejichž díla objevuje literární věda, že ve svých vrcholných dílech připomínají své předchůdce i současníky a štěničkující pavěda volá běda, co všecko a kde ten poklad národní nebo i světové poezie, ten vlastně darebák drze nakrad a není žádný velikán. Shakespeare, Nezval. Literárním udavačům nedochází, že připomínání toho, co čtenář, posluchač nebo divák důvěrně zná, působí pozitivně pro přijetí staronového díla, zjednává mu snadný přístup do jeho mysli a že na pozadí a díky tomuto pozadí vynikne, v čem je nový, v čem je (Hospodin, Bůh, Alláh i Buddha odpusť ekonomický termín) rozhodující velká přidaná hodnota dejme tomu básnické sonáty Edison, přesto nebo právě proto, že fascinující měňavý refrén radost i smutek z života a smrti je už v Cendrarsově Panamě aneb Dobrodružství mých sedmi strýců a že např. slavnému Sbohem a šátečku předcházel Cocteau, jak se jeden dobrák pokusil tím „objevem“ z absolutního básníka Absolutního hrobaře posmrtně stáhnout kůži.

PETR ŽANTOVSKÝ

Asi ten divný pocit všichni znáte. Tu chvíli, kdy držíte telefon, hledíte na jméno člověka, který právě odešel, a rozhodujete se, zda máte z paměti přístroje vymazat jeho číslo. Je to těžké dilema, tím více, čím vám je odešlý člověk bližší. Dodnes jsem nedokázal vygumovat číslo spisovatele Alexe Koenigsmarka (+2013), malíře Jana Součka (+2008), básníků Josefa Šimona (+2018) a Jaroslava Holoubka (+2016) a řady dalších, bez nichž je můj svět mnohem menší a chudší. Nechávám tam ta čísla pro případ, nu – kdyby se stal zázrak a někdo se vrátil, i když dobře vím, že odtamtud už není cesta zpět. Na druhou stranu při projíždění seznamem občas padne oko na některé z těch jmen a znovu vám připomene ztrátu, kterou nenahradíte. Od 4. března další z těch čísel patří Mirkovi Kováříkovi. Myslím, že každému kulturnímu jedinci byl dobře znám jako recitátor a popularizátor krásné poesie.

FRANTIŠEK UHER

(Nevěřme filozofům)

Svět je plný zklamání.

JIŘÍ KNOPP

Přišel jsem na poštu a stoupl jsem si za posledního v zástupu čekajících. Když se fronta nehýbala, upozornil jsem toho posledního pána, že si jdu sednout, ale až na mě přijde řada, že opět zaujmu své místo. Ten starý pán něco zahučel a dlouze si mě prohlížel. Také já jsem několikrát po něm hodil okem, jestli ho neznám, ale nic mi jeho podoba neříkala.

FRANTIŠEK DOSTÁL

Příliš podivné spojení pochutiny se zdravotnickou pomůckou, o které se v poslední době mluví až příliš často, není-liž pravda? V době, kdy se rodil surrealismus, by protichůdné spojení v názvu možná i zaujalo, nicméně ve žhavé současnosti o lecčems vypovídá. Zajisté, že nudlová polévka za cenu korunu dvacet haléřů z konce 70. let minulého století, kontra cena respirátoru nabízeného v roce 2020 za pět tisíc, je jakýmsi novým a modernějším surrealismem. Ona totiž skutečná prodejní cena respirátoru je pouze pouhých osmdesát korun českých…

Milí přátelé,

zde je další příšerná rána pro české antikomunisty!!! 

Jak je mně jich strašně líto. Všichni víme, že sametová revoluce byla vyvolána nedostatkem banánů na komunistickém trhu! Banán se stal symbolem odporu proti předrevoluční komunistické „bezbanánovnosti“.

JAN CHODSKÝ

Česko se dnes vyžívá

ve finančních sklonech,

chudák myslí ve stovkách,

boháč v milionech.

IVAN FONTANA

 

Duha

Sliboval jí modré z nebe, ale nakonec jí nabídnul jen deštník.