MILAN BLAHYNKA

To, jak se dostat z obklíčení „psí tlamou reklamou“, ví Miroslav Koupil a prozrazuje už v prvním čísle své nejnovější knížečky GROTESKAVÁRNA (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2019), ve verších Na eskalátoru v metru. Jak tak jede na tom mezku eskalátoru, pozoruje nejen, jak jsou „ženy rozmnoženy, / voženění voženi a vážení váženi“, sleduje vezen „zdola horů a shorů nadola“ obložení nakloněného tunelu, a co nevidí: „klam klam klamavá / psí tlama reklama / … / „Koho kdo volíte? Dovolíte? / Kdo koho volíte? Bez Dovolíte! / Obklíčeni psí tlamou reklamou / obličejem k obličeji ji líčejí. / A my? Skládáni jako na skládce / skládacích metrů. Úskokem / nadolů a úskokem dohorů / divže se neskutálet / z eskalátoru.“

Z obklíčení psí tlamou reklamou na všecko možné a nemožné vyváznem, jen když se jí dovedem vysmát, když ve světě „zde se jede se“ si dokážem pohrát se slovy a obraty každodenního života a zasmát se nad tím, jak je jazykově (jen jazykově?) blízko a smysluplně od zdvořilého Dovolíte k otázce Kdo koho kdo volíte, pak k vteřinovému ukončení volby dovolíte a nakonec už k tvrdému povolebnímu Bez Dovolíte.

Smát se poměrům je lepší než plakat nad nimi a Koupil je i mistr sarkasmu, sálajícího zvláště ze závěrečných dvou básní Rodina je rodina („Jédem. / Dvá. / Tší. / Štyši. / Abemýši. / Tó byt céska adededa. / Lódyna je lódyna“) a bezdomovecká Kartónová báseň, kde „žádný den neproflákám. / Nejvíc u popelnic / tonu v kartónu. Ve šplíchancích tónů / v jednom kuse / tónuju se / … / Den co den / patřím k dobrému tónu.“ Koupil je rozverně up to date a in: „Jdu vzduchem s duchem doby. / Znamená to vidět všude duchy, / nevěřit na duchy, prospívat / na těle i na duchu a být / osvícen duchem svatým. Jdu / vzduchem cestou necestou / nejmenšího odporu…“

Některé položky z jídelního lístku Groteskavárny jsou obecně lidské, třeba rozmarné a zároveň něžné vyznání Jsi popel lhářka (ta končí verši „Ty moje Popel lhářko / popelko popletená“). Některé přímo vybízejí k dosazení, například Železnice, kde Koupil rozhodl „z želez nic házet do starého železa“, kde si dobírá svoji „baby lonskou“, která měla svaly jako z želez nic“. Kdo by nevzpomněl na adorovanou slepici premiérku zvanou železná lady?

Lidem, o nichž jde fáma, že umřeli, předpovídá se dlouhý život. Snad i proto si Koupil (ročník 1956) napsal do Groteskavárny hned tři Epitafy, jeden lepší než druhý. A třetí? „Pil. Umřel. / Nepil, umřel taky. / Nekoupil, umřel. / Koupil, umřel taky.“

Ještěže to zdaleka není pravda. I díky trojímu Epitafu postavenému na falešné fámě bude doufám žít a psát všelijaká Ničemná skloňování nebo něco jako V Čechách u baru ještě dlouho; ještě dlouho po smrti svého recenzenta jménem Milan Blahynka.