MICHAL ČERNÍK

V roce 2008 jsem do Sýsovy knihy Akce Heydrich dělal rozbor písma Jana Kubiše a v závěru poměrně obsáhlého rozboru jsem pod svůj podpis napsal: „Spisovatel, který se už přes čtyřicet let baví děláním rozborů písma, ale za grafologa se nepovažuje.“

VĚRA BERANOVÁ

Pražský hrad otevřel v Císařské konírně výstavu věnovanou portrétům, které vznikly v našem prostředí v posledních dvou stoletích.

MILAN BLAHYNKA

To, jak se dostat z obklíčení „psí tlamou reklamou“, ví Miroslav Koupil a prozrazuje už v prvním čísle své nejnovější knížečky GROTESKAVÁRNA (Amaprint-Kerndl, Třebíč 2019), ve verších Na eskalátoru v metru. Jak tak jede na tom mezku eskalátoru, pozoruje nejen, jak jsou „ženy rozmnoženy, / voženění voženi a vážení váženi“, sleduje vezen „zdola horů a shorů nadola“ obložení nakloněného tunelu, a co nevidí: „klam klam klamavá / psí tlama reklama / … / „Koho kdo volíte? Dovolíte? / Kdo koho volíte? Bez Dovolíte! / Obklíčeni psí tlamou reklamou / obličejem k obličeji ji líčejí. / A my? Skládáni jako na skládce / skládacích metrů. Úskokem / nadolů a úskokem dohorů / divže se neskutálet / z eskalátoru.“

JIŘÍ KNOPP

Přišel jsem na poštu a stoupl jsem si za posledního v zástupu čekajících. Když se fronta nehýbala, upozornil jsem toho posledního pána, že si jdu sednout, ale až na mě přijde řada, že opět zaujmu své místo. Ten starý pán něco zahučel a dlouze si mě prohlížel. Také já jsem několikrát po něm hodil okem, jestli ho neznám, ale nic mi jeho podoba neříkala.

Básník a spisovatel Jiří Knopp, člen Unie českých spisovatelů a stálý přispěvatel Obrysu-Kmene a LUKu, 19. března zemřel.

Když mi bylo patnáct, tak jsem se rozhodoval, co chci dělat a v novinách jsem si přečetl, že hledají ve Vojenském zeměpisném ústavu zájemce o kartografickou kresbu. V 15 letech jsem se do toho zbláznil a vyučil jsem se jako vojenský elév kartografem. Bylo to v Praze, a tam jsem založil pěvecký kroužek a vystupovali jsme na různých schůzích, většinou na MNO. Hrál jsem na harmoniku, sólově jsem zpíval, recitoval a vyhrával všechny možné ASUTy. Potom nás přesvědčili, abychom absolvovali Vojenské učiliště v Litoměřicích, tam jsem hrál divadlo, moderoval jsem estrády.

JIŘÍ JÍROVEC

Místo nekrologu si dovolím otisknout dva dopisy, tedy celou korespondenci, kterou jsme spolu vedli. Začalo to asi před rokem, kdy jsem od Jiřího Knoppa dostal dopis:

No jo, jak začít?

Neznáme se tak, abychom se oslovovali „milý příteli“, ale na druhé straně jsem z Braníka a Ty jsi chodil do stejné školy jako já a jako mé sestry Alenka a Miluška.

Učili nás stejní učitelé a učitelky – třeba matka věhlasného profesora Větvičky.

JIŘÍ KNOPP

Ranní promluvy

Dlouhá léta vstáváme spolu do nového dne,

ještě je přítmí, sotva svítá,

noční snění se promítá do ranní mlhy,

jsme to opět my, ty a já,

STANISLAV ZEMAN

Kaťuší byl tvůj verš

Jako zbraň tvých synů

Hřměl pěl tisíce verst