LUBOŠ ZELENÝ
Cesta za životem
V uších nám tiše šplouchá voda
Utajený brod je zapletený v proutí
V odlescích víří pohoda i nepohoda
Kameny pod nohama se zrádně kroutí
Hlavou proti zdi spánku nabíháme stále
Je to už pro nás ustáleným zvykem
Protíráme si mžourající oči nevyspalé
V té chvilce palce nad budíkem
Odštěpky tmy opadají z rozcuchané hlavy
A nohy stále podráží nám zdivočelý proud
Na pouti ze země zaslíbeného práva znovu do bezpráví
Svým snům a touhám nehodláme odvyknout
Hodinky s vodotryskem
Pokud jsem požadoval nadmíru věcí
Vracel mi otec odpovědi ruky stiskem:
Tak nebuď neskromný… srdce ti vězí v kleci
Toužíš po hodinkách s vodotryske
Nevím – zda opravdu jsem o ně stál
Často do větru zahleděný a možná i pecivál
Svět bez práce potu ba i lopocení
Mám ale dnes za záhubu a tlení
Dostat tehdy hodinky – byť bez gejzírku
Pro malého kuka býval vrchol štěstí
Dodnes stále okusuji v nejistotě sirku
Když cítím teplo časomíry na zápěstí
Touha nového prognostika
Kdy půjde do důchodu a kolik bude brát
V dvaceti letech hloubavě mladík bádá
Berme to ale tak – Není starosvat
A chce mít krytá záda
Chce být jednou sám se sebou spokojen?
Nehrabe jmění – chce být magnetem na touhy žen
Tak trochu boháč s erbem nouze
Život mu připnul na hruď řády ctností
Kapsy hustou a těžkou tmou naplnil
Na botách z cesty darem pouze
Namoklé drny budoucnosti
Kde jsou ty miliony chvilek?
Kdeže! Bez vize zbývá jen pár chvil
Žížaly v kompost mrtvou hlínu mění
Budoucnost zanedbané stíny tuší
Už dávno zemřela i touha zapomnění
Na své si přišli jen pojídači lidských duší
Mlaskají ze všech sil
I když mu nikdo neprojeví zášť
Jen svatý Martin chudému nenabídne svůj plášť
Předvolební menu
Nastal čas – kohoutích zápasů
Kdo břitce osloví vážené voliče?
Hesla a bonmoty nehledí na krásu
Jsou to jen tanečky – kroucení u tyče
Jsou to jen tanečky – kroucení u tyče
Pro oči vnadný stín a guláš pro břicho
Házená bez branek, kopaná bez míče
Nudná hra na tmu a na světlo – na ticho
Nudná hra na tmu a na světlo – na ticho
Dívej se občánku, ale víc z povzdálí
Stačí jen mrknutí před každou pletichou
Oslepne ten – kdo nás dnes nechválí
Oslepne ten – kdo nás dnes nechválí
Nakonec – ani ta pochvala není nutná
Jídelní lístek co jsme si napsali
Přece tak báječně po volbách chutná…
Mlčení svědků
Jen stíny mlčí tiše – tence
Protože vědí všechno o svých původcích
O lidech, stromech, budovách
i o vzdáleném slunci
A přece vypráví než jemně
O těch jim známých
Vzájemných požíračích
O dotykačích země
Přesýpací hodiny
Jak je to náramně jednoduché
Stačí poslouchat jen jedním uchem
Přesýpací hodiny do každé rodiny
Čas přetéká z baňky do baňky
Všechno jde dokola Popsanou tabuli otočit
Přepsat dějiny V klidu za podpory lidu
Žít Žít Žít
V té nové leči Nové nadháňky
Převrátit vrata
jde to Natotata
Přelstít tu lesklou lest
Přehnout ji – tak nějak po chlapsku
Jak ženskou přes pelest
Umýt si s tváří pravdy ustálené kdysi
Ubít své dosavadní bytí (štíhlého pasu – byť)
Umístit s chutnou krmí plné mísy
Hlad kručící v břiše něžně uhladit
Písek v hodinách po obrácení
Nám stále rovná záda
Kdysi tam nahoru a potom také dolů
Poslušně a dál padá – – –
Nad čistým ubrusem
nově prostřeného stolu
Koloběh
Láska nám vnutí oči slepců
Někdy též černý frak
Mládí?
Nakažlivá nemoc rozehřátých lhářů
Až manželství začne mnohým
Vracet zrak
Teprve v něm se uzdravíme
Krok za krokem
Zcela bez léků a bez lékařů
A pokud by nás neohnula prasklá větev stáří
Byl by pak každý prorokem
Snad
Jednou – až parní válec času
Přežehlí dnešek plný stesků plytkých vád
Snad ještě zbude na chléb a sůl
Pro děti starce i pro dobré lidi
Snad
Jednou – až spleteme svůj život
Z umělé příze obrace a hladce
Bude mít sny i novou naději
Už jiná generace rovných zad
Snad
A my – zčernalí v uhaslých knotech svící
Jak budou na nás vzpomínat
Poplujeme řekou Léthé na pramici
Na břehu po nás zbudou nenávist a zmatky
Možná i láska Snad
Úryvek ze snu kapitána Nema
Převléká se jako hadi z kůže
I ze svých hvězdných názorů
Může mít úraz růže a dostat úžeh?
Ve strnulém pozoru při dozoru
Už v něm rezivě vrže každý nýt
S obavou – zda by se mohl obhájit
a spořádaně slušně žít
Pravý sen kapitána Nemá
To je teď hlavní téma
Ať ale neleze za ním – kdo na to nemá…
Hlouběji se ponořit
Jak obracená palačinka
Třese se v modřinách té doby
A jeho žena vzrůstající cenu másla řeší
Nejsou už Germáni ale ani Češi
Pouze při zvýšení ceny benzínu
Čistí předem mramorové Hobby
Sedí v autě (jsou ale pěší) – to je málo těší
Virtuální semínka lásek
Bývalí znalci mladých dívčích těl
Chutnají pamlsky švédského stolu
Stín stáří ale nad nimi už dávno přeletěl
Nahoru a pomalu zas dolů
Bože můj!
Planá semena věčnosti z korun života dopadají
Na chodník – po němž jsme kdysi chodili
Dnes už jen posedáme proti sobě v téhle láji
Na lavičce – dva nedobité mobily
Sluneční světlo v kaluži oleje nás hostí
Láme se do barev krásných vln duhy
Úsměvy dívek chytáme víc z povinnosti
Oba odpadnou přezrále: Ten první a za ním i druhý…
Až procitne bezdomovec
Zatím sedí na městské lavičce
S pohledem bezzemka sleduje bez účasti
Makové pole s opiem kvetoucích panenek
(Léto v rukou třímá než zloby nádech)
Studentky s anglicky nakrčenou pusou
Batůžky plné zážitků Na jejich zádech
Sedí tu s mozoly jen odkrvené dlaně
Před blízkou smrtí oškubaní ptáci
Léto má vyschlé pláně a on klímá
Přesýpací hodiny nikdo nepřevrací
Slunce přestává svítit –
Snad dohasíná
Ručičky věžních hodin obíhají
Dokola Stále jedním směrem
Jak od počátku věků
(Na své pouti bez slůvka konec)
Nadejde čas podávání léku?
Když ze spánku procitne i bezdomovec