PAVEL KALVACH
K 202. výročí narození Karla Marxe (5. 5. 1818 – 14. 3. 1883)
Významné výročí zaslouží vzpomínku, a to bez zřetele k ambivalentním postojům národa.
LUBOMÍR MAN
Hlavou vám táhnou jeho filmy, řečeno přesněji filmy, jimž dal vzniknout svými scénáři. Paměť vám opakuje dialogy postav, jimž vdechl život a posadil je na plátna kin i na obrazovky televizorů, a nejčastěji se při tom usmíváte. A to nejen pro hlavně z absurdity pramenící humorné scénky, které sledujete či na které jste si vzpomněli, ale ona se nad nimi usmívá i vaše spokojenost s tím, že je pro vás autor objevil. A je to dokonce ještě něco víc než spokojenost, je to i vděčnost za ně i za drahocenný dar smíchu, který vám tento tvůrce dokázal vkládat do tváře po dlouhé roky vašeho života.
MILAN BLAHYNKA
Básník František Uher miluje podobně jako já aliterace a nezvyklé rýmy. V jeho nové básnické sbírce PRAVDĚPODOBNÝ PŮDORYS RYSA (Zdenka Brožová-Periskop, Hluboš 2019, edice Báseň na sobotu 41, 96 s.) je počínaje názvem knížečky aliterací jak máku. A už v titulu knížky se aliterace páří s koncovým souzvukem „půdorys rysa“, pro který příručky poetik nemají jména, snad by se tomu dalo říkat inverzní echo. V trojdílné básni Tupé kosy o třech částech (4+2+1verš) vedle tří velmi výrazných aliterací („Noc je nevěrnice Neposedí nepostojí“; „ostré oštěpy“; „Rozdrážděné roje“) zní dvě rýmová echa („štěpy-oštěpy“, „rána-vrána“), z nich druhé na vnitřním rýmu, dále vzorový rým vížící tři verše („kosí-bosí-kosy“), umocněný ještě jedním rýmem vnitřním („Kosí bosí“), přičemž sloveso „kosí“ je jednou v zaužívaném významu zemědělské práce, jednou jako metafora („chodce kosí“); a vnitřní rým „Sekáčí kráčí přes bodláčí“ je pro autorovo umění příznačný: proti obecně platnému poznatku, že rým vyžaduje shodu ve slovním přízvuku rýmujících se slabik, František Uher s oblibou rýmuje bez ohledu na ty přízvuky a nepůsobí jako trapný neznalec jednoho ze základních pravidel, protože v souběhu se silně aliterovaným veršem je síla přízvuku oslabena a pravidlo ztrácí moc podobně jako i v běžné řeči, když mluvčí klade zvýšený důraz na slovo po předložce – tak je tomu u Uhra např. v básni Slavnosti léta, kde si básník dovoluje rýmovat „nad tůní“ (1. verš) a „vůni“ (verš 6., poslední) a také aliterovat „včelař na čelo“.
ZDENĚK HRABICA
Občas se přistihnu při vábení mateřského jazyka. Sahám po knize knih Pavla Eisnera Chrám i tvrz, běžím do kopce ke zbraslavské vile Vladislava Vančury s jeho olbřímí bustou, běžím za největším chotěm naší paní češtiny.
Píšeme si
VÁCLAV PELCMAN
Nepatřím k těm, co se snadno nadchnou pro nějaký kulturní počin, ale jakmile se vyskytne něco mimořádného, tak si troufám psát i do renomovaných redakcí, abych se o své pocity a případně nadšení podělil, prostřednictvím těchto institucí, s dalšími čtenáři. Těžko činit něco podobného například u knih vydaných před mnoha lety, i když pro mne mohou být novinkou.
STANISLAVA KUČEROVÁ
Delší dobu již musíme brát na vědomí, že existuje vlivná skupina nepřátel všeho ruského. Využívá každé příležitosti, aby nám Rusko a Rusy ukazovala ve špatném světle a aby vyvolávala vůči nim záporné a odmítavé postoje. Teď zrovna mají rusofóbní tvůrci veřejného mínění na programu dehonestovat historický květen 1945. Rudoarmějci prý k nám nepřišli jako osvoboditelé, ale jako noví okupanti. Loupili, drancovali a znásilňovali ženy.
JAKUB STEIN
Mobil se ozýval tak dlouho, že nezbylo než zaplašit podezření, že mršky viry se šíří i takto, a hovor přece jen vzít. Zvlášť když nevolá žádný otrapa, ale pan Roubíček.
JOSEF ONDROUCH
V roce koronaviru lékaři všeobecně, novináři, představitelé WHO (Světové zdravotnické organizace), hygienici i politici doporučují různé druhy náhrad rukoupodání: všeobecně ustáleného pozdravu přátel, osobností či jen tak se setkávajících lidí při jakékoli příležitosti. Aktuálně i do budoucna přišel s nejlepšími návrhy alternativ pozdravu anglický The Guardian. Renomovaný týdeník hodný svého jména, v překladu Strážce, využil zřejmě autority profesora Yong Loo Lina na fakultě medicíny z Národní univerzity v Singapuru, podepřené rovněž autoritou představitele WHO.
LUBOŠ ZELENÝ
Cesta za životem
V uších nám tiše šplouchá voda
Utajený brod je zapletený v proutí
V odlescích víří pohoda i nepohoda
Kameny pod nohama se zrádně kroutí
STANISLAV ZEMAN
Hudba je tolik co modlitba
Dám za vaše slova do ohně ruku
Žel neplatí naopak
Proč ale milovaný Mistře Suku