Píšeme si

VÁCLAV PELCMAN

Nepatřím k těm, co se snadno nadchnou pro nějaký kulturní počin, ale jakmile se vyskytne něco mimořádného, tak si troufám psát i do renomovaných redakcí, abych se o své pocity a případně nadšení podělil, prostřednictvím těchto institucí, s dalšími čtenáři. Těžko činit něco podobného například u knih vydaných před mnoha lety, i když pro mne mohou být novinkou.

O to větší mám radost, když se objeví něco ojedinělého ze současné tvorby. Nelze samozřejmě obsáhnout celou novou knižní produkci, a proto vynášet kategorické soudy, že je to nejlepší dílo absolutně, to nemůže tvrdit nikdo. Abych se dostal k meritu věci, přímo uvedu, co mne v posledních letech přivedlo do euforie. Jsou to díla Karla Sýse. Je současně také vedoucím redaktorem kulturního týdeníku a tak je choulostivé psát oslavné články právě tam. Protože od něho nemohu očekávat žádné podobné kritiky, mohu si to dovolit. Zejména také proto, že se jistě našlo a najde dost jiných a vyhlášených osob, jejichž názorům se dostane místa. Protože jsem se již takto prohřešil u jeho knih Apokalypsa podle Joba a Tři vzkazy spáčům (jeho básnickým sbírkám), ale i prozaických dokumentů ze série Bordelů (LUK, č. 41/2018), jsem tu zase. Autor s neuvěřitelnou autorskou potencí a invencí vydal v loňském roce další knihy. Nyní mám před sebou článek k jeho básnické sbírce Velká inventura, Weber-GSW (2019, 180 str.) a s obavami jdu opět se svou kůží na trh, při pokusu zodpovědně a pokud možno odborně toto dílo zhodnotit a posoudit. Do názvu příspěvku jsem si vypůjčil jednu autorovu větu z básně „17. 11. 2018“.

Jde o hru se slovy, větami, rýmy a jazykem (češtinou, slovenštinou, němčinou, latinou i ruštinou a jinak). Vtipně obměňuje různá pořekadla i úryvky veršů známých i neznámých autorů. Parafrázuje a cituje jiná moudra kolegů literátů i s uvedením jejich jmen. Jeho další básně v řadě byly občas inspirovány i těmi předcházejícími. Autor si „dovoluje“ i chyby v tvaru slov a interpunkci, aby vytvořil rým, ale je to vždy důvodné, chytré a úsměvné. Jsou to básně krátké, dlouhé, básník má obavu, aby to nebyly až poémy, možná, že by to nebylo marné. Verše rýmované, volné, výpůjčky částí veršů, písní z oblasti lidové moudrosti. Úžasná pestrost a rozmanitost básnických prvků a kouzel. Rozverné, ale ne nějak samoúčelně. Podle mne nejsou nikde ani perverzní nebo obscénní. To vše ne pro nějaká kouzla a básnické efekty, ale pro věci vážné a závažné, přímo existenční, např. pro svobodu pro všechny občany bez rozdílu, čehož jsme již stovku let vzdáleni.

Básník je zklamán lidem České republiky. Z jeho veršů místy vyzařuje i zoufalství a bezmoc. Nic nepatřičného neujde básníkově pozornosti. Tabu je snad jen armáda, jen letmo se autor dotkl také otázky o smyslu protestu v osobním nesouhlasu s obecným děním formou obětováním svého života. Je až deprimující, když čtenář hledá, co by vytkl a nic nenachází. Když jeden přečte hodnotnou báseň a plně jí porozumí, způsobí mu to radost. Šťastný by mohl být ten, kdo může zodpovědně říci, že by to dokázal také. Při čtení jeho veršů jsem si často připadal, jako když řeším těžkou křížovku bez mřížky, a pak jsem byl obdobně potěšen „tajenkou“. Čtení básní sbírky není nic jednoduchého zejména pro člověka, žijícího svými pracovními činnostmi, a tedy na okraji sdílených informací. Je to však dobrá činnost z intelektuální a kulturní oblasti. Jen znalý čtenář dokáže objevit pozadí dějů (osob). Mnohá jména autor otevřeně uvádí, ale jiná skrytě a vtipně:

Doufám, že se neproviním krádeží myšlenek, když ocituji úryvkovité exkurze do obsahu knížky. V básni „Má dáti, ale nedal“ láká přátele na koupi svých knih: Jednou možná snad / koupíš si za mé knihy hrad. To bych si já mohl pořídit také, ale pro vysoký věk se toho asi již nedožiji, jiným to přeji.

V básni „Tenkrát“ si povzdechne: Daleko od hluchoněmých stád / již týden vláčel jsem své rikerky / od čerta k ďáblu / od Kosmase po Pemik / Pánové kupte si mé verše / Ale jaké jsou rešerše? Možná, že by byly, kdyby je, podobně jako jiné jeho knihy, nechal někdo i zdarma zveřejnit.

Smutný a tragický je i úryvek z jiné básně: výrobců falešných kalendářů / v nichž chybí 1. a 9. máj? Jinak myslím, že se básník dokáže s humorem vypořádat s mnoha bolestmi doby a novými lidmi od dědečka až po dvakrát přeškrtnou zmiji a jinými výrazy, které mnohdy vydají za mnoho slov. Budiž mi dovoleno uvést ještě další perly. Levice obírá kosti; bůh dře jako Nagyová na tři směny; socialismus se za chudáky styděl chudobu vymýtil; kdo si ještě nezavraždil ať se přihlásí Casting denně na Krkavčích horách.

Mám takovou tendenci vybírat z nabídky daných textů to nejlepší, ale musím toho nechat, abych nepřepsal vše. Jen ještě názvy několika básní: Jakš Takš, Diserdentům, Kanec kancům, 22. 5. 2019. Poslední štace. Nehodící se neškrtá (to je ode mne).

Autor se také „pokouší“, v básni „Poučení z polistopadového vývoje“ popsat to, čeho se ještě naše generace nedočká, tedy toho opravdu podrobného a pravdivého. Jsem vždy rád, když mi autor, jak se říká, promluví ze srdce a poskytne uspokojení, že se se svými vnitřními pocity s ním ztotožňuji. V této sbírce téměř vždy, ale jen některé jsou ojedinělé, jako: zakotvil na dvaadvacet let / ve Sběrných surovinách / po vítězství Pravdy a Lásky se stal / výrobně technickým náměstkem / zatímco bývalý výrobně technický náměstek / se stal surovinovým sběračem / po roce 1989 poseděl v hospodě na / Kampě s hlasatelem Svobodné Evropy…

Také úryvek z jiné básně: fašismus nemusí odstartovat jen muž s knírkem / nebezpečné jsou i falešné brýle…

I do osobních pocitů básníka, který se asi již ocitl i na hraně života, se dá během četby nahlédnout a pochopit i jeho „kniha chce být čtena a pochválena“, což nepokrytě přiznává. A za své dílo by si zasloužil významnější ocenění než „Za zásluhy o kulturu“, což však zase není tak málo. My čtenáři můžeme číst jeho knížky znovu a jen tak vše důkladně vychutnat, není nutné nic citovat či si pamatovat, ale žít a prožívat.

Sbírka je také dokladem, že text může být vytištěn písmem psaným na počítači, v brožovaném vydání, a přesto prostota cti ani hodnoty netratí. Cena za jeden oběd chuť ke koupi knihy neodradí.