FRANTIŠEK DOSTÁL

Až teprve po letech, kdy obě má kolena jsou opravdu stará a dokonce i bolavá, seznamuji se s nehezkou realitou. I po řadě let člověk dochází k poznání, byť přečetl spoustu knížek, včetně klasických detektivních příběhů. Jenže nikdo z knižních hrdinů ještě tehdy neznal slovo koronavirus. Víc než tvrdou pravdou i z pera laického futurologa zřejmě bude i sdělení, že lidstvo si na svůj konec začalo přihazovat polínka do kamen již před delší dobou. V současnosti se problémy světa pouze kumulují a roušky na obličejích mnoha lidí jsou jen novodobým módním doplňkem, který dalším hrůzám nezabrání.

Již několik let se vedou řeči o přibývajícím suchu a také o mizející vodě. Myslím, že i nejhloupější člověk ví, že bez ní se může rovnou doplazit do krematoria. Pole a lesy se převelice často proměnily ve stavební parcely a ukryly se pod velkorozměrnými halami, uvnitř kterých je k rozvozu připraveno všelijaké zboží. Produkty do hal dopravují přetížené kamiony z výrobních závodů, co si někdy postojí na hranicích. Vlastníci továren možná přebývají ve vilách za vysokými ploty a třeba i na zakoupených ostrovech.

To zase na horách přibývají sjezdovky, nová parkoviště a další kilometry cyklostezek.

Moc velkou žízeň už znají na jednom kontinentě, kde na nedostatek vody umírají lidé.

Blížící se další metlou je hladomor, kdy se z lidského těla začíná rovněž vytrácet život. Miliony lidí, kteří dosud ještě mohou, se snaží přemístit do míst, o nichž se kdysi doslechli. Říká se jim někdy migranti, jindy běženci. Ti jsou často ve věku, kdy se odvádělo na vojnu. Nakonec i v zemích jejich zrození je mnoho měst v ruinách. Již velký počet z nich skončil i pod mořskou hladinou. Tisíce dalších se tísní na řeckých ostrovech, kde v ošklivých poměrech se také seznamují se všelijakými viry. Suma sumárum tuším, že koronavirus je pouze jednou z nehezkých záležitostí doplňující výše připomenuté počínání lidí, co se dosud pohybují po ničené Zemi.

Kdysi jedny naše malé hory trošku mezi chaloupkami zakrýval jen jeden vysoký hotel Horizont. Najednou se jejich počet zvýšil tak, že už ty naše hory nejsou vidět. Ovšem lze zase spatřit automobily stát i tam, kde se to nesmí. Navíc zadumaného člověka až převelice často zasáhne řev nových modelů motocyklů…

Bezohledné ubližování místu, kde se snaží žít vzdělaní i negramotní lidé, začalo opravdu o něco dříve a ničemu nepomohli ani všelijak vzděláním zasažení političtí lídři. Škoda převeliká. Vždyť nikdo z nás tu nebude napořád a pohled na sasanky svítící v zelené jarní trávě už třeba nebude vůbec možný. Zato ale zůstanou obrovské haly pyšnící se svítícím nápisem do krajiny – NA PRODEJ!