STANISLAVA KUČEROVÁ

Lidstvo postihla nečekaná katastrofa. Připomíná biblické „boží metly“ a „rány egyptské“. Pandemie. Celým světem se šíří ničivá viróza. Příroda zaskočila nic netušícího člověka? Nebo to bylo lidské dílo a z některé laboratoře unikly nebezpečné viry? Nešťastnou náhodou nebo s ničitelským úmyslem? Postižené lidstvo na celém světě se brání a netuší, kdy a jak hrozba záhuby pomine. Ani uzavřený ani otevřený dezinfekční prostor nezabrání ani úbytku lidských životů ani ekonomickým propadům. Nevíme, kdy a jak pandemie skončí. Ale víme, že až skončí, člověk bude stát před úkolem začít budovat civilizaci znovu a lépe.

MILAN BLAHYNKA

Na velký pátek, jak to známe z Karla Jaromíra Erbena, otvírají se poklady. O Velikonocích 1922 napsal Nezval Podivuhodného kouzelníka, který mu zajistil trvalé místo v české poezii, i kdyby už nenapsal nic, a o mnoha dalších Velikonocích vznikly další verše, které jsou k němu klíč.

IVO FENCL

Arabky také nosí odnepaměti roušky a některým to nevadí. Co víc, člověk se pod rouškou nemusí nijak tvářit. Ani přívětivě. Ani korektně. Výhoda?

IVAN ČERNÝ

Spisovatel Josef Habas Urban (narozený 1965) se ve jmenovaném knižním thrilleru vrátil ke zmizení trojice českých studentů v roce 2001, kteří se bezesporu stali obětí albánského gangu, obchodujících s lidskými orgány. Vzhledem k tehdejší mezinárodní politické situaci, přející si rozbití Jugoslávie a posílení Albánie s ukradením srbského Kosova, nebylo přáním ani tento zločinný případ vyřešit. Protože se nestaral Interpol, natož pak naše policie a ministerstvo zahraničí, tak se do vypátrání strašného osudu Jana i Michala Pavelky a Lenky Tučkové dal reportér, spisovatel a filmař Josef Urban. Jako muž činu, vytrénovaný sportovec a zkušený vodák se dlouho nerozpakoval. Spakovaný byl za pár minut a vyrazil za svým náročným úkolem takříkajíc bez váhání.

JIŘÍ JÍROVEC

Proto říkám, že jsou lidi chybující, že se mejlejí, ať je učenej, nebo pitomej, nevzdělanej blbec. Mejlejí se i ministři.“

Švejk před lékařskou komisí

Nechal jsem se strhnout veřejným sdělením Pavla Novotného, že 1. místopředseda Poslanecké Sněmovny Vojtěch Filip je svině. Příměstský starosta má blíž k hnoji než ke kávě a tak přidal duševního mrzáka a výhružku, že tomu zmrdovi (čti: Jednomu z nejvyšších státních představitelů ČR) rozbije hubu.

PAVOL JANÍK

Vzhľadom na dlhoročné skúsenosti s internetovými diskusiami k článkom uverejneným v elektronických verziách rozličných médií si každý súdny človek musí položiť otázku, aký cieľ vlastne sledujú redakcie alebo vydavatelia tým, že poskytujú priestor na verejnú prezentáciu nezmyslov, ktorých autori zväčša zostávajú v anonymite, keďže sa spravidla skrývajú za prezývky.

ARNOŠT TABÁŠEK

Borovice hlazené paprsky slunce svítí do dálky okrovými tóny kmenů a sytou zelení korun se spletí pokroucených větví. Jsou půvabné a křehké. Snadno je láme vítr, ztěžklý sníh i námraza. Drama zimních měsíců zůstává natrvalo vepsaná do barev lesa. Seschlé narezlé stvoly dál visí v korunách, nebo na zemi zarůstají travou. Jizvy nepohody příroda nezahladila, třebaže všude kolem už propuklo hřejivé léto.

ZDENĚK HRABICA

Povolenou procházkou jsem se v májovém dopoledni 2. května 2020 vypravil do okolního pražského lesoparku; ten park skoro zcela v posledních letech zahynul hřmotnou masivní developerskou výstavbou. Rezidenční budovy v pražských ulicích Novomeského a Jurkovičově jsou z poloviny obydleny, zejí na rozdíl od králíkáren prázdnotou, jejími místnostmi se prohání již skoro dva roky jenom a zase jenom vítr. Do očí mi v májovém dni letí soukromý bilboard, zavěšený na okraji jedné lodžie: „Stydím se za svého premiéra.“

FRANTIŠEK DOSTÁL

Až teprve po letech, kdy obě má kolena jsou opravdu stará a dokonce i bolavá, seznamuji se s nehezkou realitou. I po řadě let člověk dochází k poznání, byť přečetl spoustu knížek, včetně klasických detektivních příběhů. Jenže nikdo z knižních hrdinů ještě tehdy neznal slovo koronavirus. Víc než tvrdou pravdou i z pera laického futurologa zřejmě bude i sdělení, že lidstvo si na svůj konec začalo přihazovat polínka do kamen již před delší dobou. V současnosti se problémy světa pouze kumulují a roušky na obličejích mnoha lidí jsou jen novodobým módním doplňkem, který dalším hrůzám nezabrání.