IVO FENCL

Arabky také nosí odnepaměti roušky a některým to nevadí. Co víc, člověk se pod rouškou nemusí nijak tvářit. Ani přívětivě. Ani korektně. Výhoda?

Při vylupování Národní banky určitě. Možná ale bude vyloupena i sama od sebe. Bonnie a Clyde již se nenosí. Zastarali.

Takže roušky ano; ale jezdit v nich městem na kole? Běhat s ní na „čumáku“? Nevím, nevím.

Po hřebenech Krkonoš chodilo začátkem krize jednu sobotu pár desítek lidí a i jim vyčítali absenci roušek.

Nebudeme se ovšem nyní snad hádat o jedno. O samotě – v přírodě – si každý normální člověk roušku samozřejmě sundá. Nu… Nu, ale po hřebenech Krakonošova panství se tehdy promenovaly celé „bezrouškové“ skupiny a hrozilo se, že bude – i za to – trestán národ dalším „utažením šroubů“ dle principu kolektivní viny.

Bylo to fér? Pochybuji. Vždy přece budou neukáznění a budou i oni soudně myslící. Inu, a… Sedět sám a sám v parku – s rouškou na ústech? Musel bych se pak nechat vyšetřit.

Jeden chytrý český fotbalista napsal začátkem krize z Texasu, že on i jeho žena to tam dodržují, ale padesát Američanů proti jednomu prý ne. Američané snad bývají „jednodušší“, nevím, ale pokud ne, určitě nemívají strach. Zvykli si na svobodu, chodí často s pistolí. Jen těžko horko těžko se tam za odrouškování budou udělovat pokuty.

Neříkám, že texaský postoj schvaluji. Ale „kopálista“ si tam kupodivu nepřipadal jako idiot. Skláním se před ním, jestli ne.

A co dodat?

Podle známé – a vyvracené – teorie přes dvě třetiny lidstva covid-9 prostě prodělá.

Tak jako tak. Otázka?

Kolik to bude trvat měsíců, anebo let. A otázka číslo dvě? Kolik to bude mít vln, mutací a jak nebezpečných. Hodně lidí patrně projde – či už prošlo – jen lehkou formou nákazy, což se hlavně týká dětí a mladých rodin. A kdo ví, možné byl virus laboratorně doladěn právě z tohoto hlediska. Ne? Zkoumán – samozřejmě – je nadále a v jeho „velíně“ bylo, zdá se, jak něco „vymazáno“, tak cosi přidáno. A jedna věc přitom je ještě zvláštnější.

Kdyby k podobným redukcím a dostavbám došlo v přirozeném prostředí, virus zkolabuje a „zemře“. Nestalo se. A pravdou je, že tomu, co zde říkám, odpovídá jen a jen dosavadní zkušenost vědy. A „všechno je jinak“. Může být jinak. Ještě víme málo. Je to přitom neuvěřitelné, protože mnozí z nás si připadali jako páni lidstva.

Doktorka Adámková, o níž jste jistě slyšeli, srovnala svého času tuto epidemii s epidemií TBC. Právem? Nevím. Ale proti TBC se, jak všichni víme, posléze přestalo očkovat – a ročně na tuberkulózu proto zhasne moc a moc lidí. Například v Africe.

A vidíte, přesto se o TBC nemluví.

Jen proto ne, že už nezasahuje civilizovanější státy?

Nu, modleme se. Modleme se, aby je nezasáhly ani kobylky a hladomor.

Je však, dodám okamžitě, podobné separování od Afriky mravné? A je „normální“ uzavírání jakýchkoli hranic? I jen v rámci Evropy? Nejsme snad všichni lidé? Nerozlišuje nás především, ne-li jen řeč?

Dost! A kdo chce, může v mé úvaze pokračovat.