VÁCLAV HONS
Olšanka
kde jsou ty krásné
olše/ byl jsem nejlepší
ve šplhu ke stračím hnízdům/
snad až v oblacích
vždyť jsem létal
i s tím pedantickým
daidalem pověstným borcem
i nad naším
políčkem dolíčkem
/pouhé tři korce/
a kde je ta krásná
olšanka
/čtrnáctka krev a mlíko/
vše jen tichounce
o žních svlíknout
která chtěla vědět mnohé
o lásce ale téměř
už věděla vše
/nebyl jsem prvním bohem/
byly to oslňující roky
archu po potopě
zachytil jsem málem o kýl
bylo mi dvanáct třináct
byl jsem plavovlasá třtina
/těžítko na otcově
psacím stole/
hledal jsem kudy přijde
sladká vina
vzduch se tetelil a chvěl
co všechno
jsem náhle směl
v mlynářské strouze plné
ostružin blýskaly zrcátky
stříbrné ryby
mlčenlivě si vyprávěly
o mé nenasytné touze
/byl jsem i černý rybář/
a o všem
co mě přesahovalo
a co mě stále chybí
kde jsou
ty vzpomínkové olše
kde jsou ty dívky
které nám daly
košem
v chlapecké kouřimské
škole
budu už navždy
pravopisně zkoušen
po učitelském políčku
budu u tabule
stydlivě bulet
ach políčko pole
dostal jsem jednou
od pana balána
hostinského
také rozverný
bylinný doušek
vzpomínám
i na tu krásnou nanynku
u potoka v louce
/z doteků velké ách /
přes ten políček
/tehdejší premiant/
dnes si povídám
stále trochu nevěřícně
s přítelem kantem
své ohromující verše
přichází
přes pár století
recitovat geniální dante
ti dva stále tak mladí
ptám se a oni radí
a zítra ach co zítra
můžeš si bosonohá smrtko
mezi námi na lipové
návsi vybrat
/už ne stračí hnízdo/
ach olšanko olše
včera jsem byl ještě
babičkou
na horní pole v nůši
nošen
vzpomínkovými olšemi
/už zbyla jen jediná/
v něžném vánku prosakuje
tichounce ariadnin
blankytný pláč
Čas třešní
tak viditelně
stárnem
je to marné
zbytečně kolem
cupitá ohnivá
carmen
či z bájí trochu
přiteplený golem
díváš se na sebe
díváš se
na mě
napadlo tě
její zrcadlo
té malé co chodí
s šachovým králem
pěstmi se jitro
po rvačce
setmí
nasliníš
ukazováček
kudy chce vítr
s tebou kráčet
v boudě na stráni
hlídač třešní
válečný invalida
jednoruký novák
chceme se schovat
ale on skáče
v pampeliškách
křičí hrozná slova
hodil i kámen
býkovcem
čmárá po nebi
nic nám nesleví
prchali jsme tam
odkud houkala
opožděná sova
či snad sýček
na hřbitově
bez rolniček
rolníci
s vyvrtnutou
páteří
něžně na celý svět
láteří
skončilo
zimní draní
křídlům bez peří
se nevěří
přítel čáp
už byl na komíně
s žábou v zobáku
jarně rozcvrčen
je to pravda
je to i sen
maminka stojí na prahu
až příliš s velkým
břichem /zbytečně
pro dva/
skřivan ji znovu
s tatínkem
oddá
nasloucháme
bratříčkovi
to šeptající ticho
jen jakási slabika
která si
na širý svět
zvyká
příští don kichot
/chichot/
nasloucháme času
který všechno odvál
/každý ovál/
nasloucháme
věrným slavíkům
ve zbytku noci
jak ten čas
všechno odvál
a od válu i nás