IVO FENCL

Dušan Spáčil (*1956) vystudoval žurnalistiku a napsal i několik knih literatury faktu. Ale v posledních letech se nejvýrazněji proponuje jako básník, autor doposud šesti sbírek Krajina vláčků Piko, Přebytečný anděl, Hvězdné války, Neználek a Daidalos, Pokud se střelím do spánku a Existenciální kakao, z nichž poslední vyšla letos.

Jedná se o osmatřicet básní uvedených hned tou titulní. V ní autor filtruje citlivé vzpomínky na dětský úlek a ranou hrůzu skrze pevnou kanárkovu (a taky naši) klec. I skrze prastarou obrazovku televizoru Kriváň, odkud poprvé vnímal Hamleta, anebo klasickou stavebnici Merkur. Či dnes již mnohým nepochopitelnou éru, kdy ještě mezi většinou lidí hořel zájem o skutečné kosmické lety, nikoli jen virtuální virvály.

Nejen v oddíle Pro velké děti se Dušan Spáčil nestrachuje experimentovat s formou říkanek v duchu Emanuela Frynty či Jana Vodňanského. A přibližuje tím některé své verše do značné míry písňovým textům, jichž se ostatně při jiných příležitostech stal rovněž původcem.

Ve čtyřech Idylách (Andělská, Realistická, Velikonoční, Kýčovitá a pod psa) se vedle němé tváře coby nejlepšího kamaráda některých jinak opuštěných lidí obírá loutkovostí mnohých z nás, která ani v nejmenším nemusí být surreálná a jíž často podléháme jako zautomatizovaní Zeligové.

Náměty, tématy i terči svazečku Existenciální kakao je opakovaně infantilita a další rysy stáří (Pinocchio, Pepek námořník, Naděje), bolestně krutá antropomorfizace neživých objektů (Povánoční), prostá smrt (Chytré řešení), pornografie i „modrost“ (ne, prosím, moudrost) duše (a vizme celý druhý oddíl svazečku).

Ale především u Spáčila nenajdeme ani básně, ani jiného textu, aby měl téma pouze jediné. Snad s výjimkou jeho veršů nejúspornějších, které si vystačí se čtverem strof.

Nu, a nešťastné české herečce Anně Letenské (1904-1942) z Nýřan u Plzně je věnována Spáčilova báseň Lucernafilm, evokující umně na malém prostoru prvorepublikové časy Havlova a Burianova Barrandova, který už za následující války měl skutečně co dělat, aby dobu ustál s čistým štítem; ustál-li ji vůbec, neboť zrovna Anna Letenská takový pocit nejspíš neměla, když umírala v Mauthausenu.

V samozřejmé surrealitě metafor sbírky Dušana Spáčila se dá vždy s lehkostí dešifrovat jeho víra nebo úzkost, momenty dětství a pozdějších cest, bájné odlesky lásek reálných i literárních, zvuky, tóny, předehry a dohry. A stejně tak pokora při hovoru s dítětem jako energetické nadšení při setkání s múzou.

Knihu působivě ilustroval a graficky upravil malíř Jan Gabler (*1952), jinak spolutvůrce stovek publikací a laureát vícera mezinárodních cen.

Andělská

Venku se čerti žení

s bílými anděly

Čekám v tom chumelení

co nám kdo nadělí

Čerti se skryli s kočkami

za naším komínem

A anděl líbá vločkami

večer ztichlou zem

Povzdech starého kabátu

Kdybych měl trochu více sil,

určitě bych se… i pověsil

jenže tak to chodí v naší skříni

Když na to nemáš, pověsí tě jiní

Dušan Spáčil: Existenciální kakao. Ilustrace a grafická úprava Jan Gabler. Roku 2020 vydalo nakladatelství ČAS. 80 stran