FRANTIŠEK DOSTÁL

Proměny světa jsou poznamenány všelijakými vyhláškami a nařízeními. Třeba i zákazem zajít si do hospody na pivo zrovna v době, kdy byl vyhlášen nouzový stav. Když už jsem zmínil hospodské zařízení, v němž se kdysi bouralo rakouské mocnářství, napadá mi porovnání tohoto útulku s našimi současnými, až přemile k sobě se chovajícími politickými sešlostmi.

Ve staročeských hospodách, i když došlo někdy k příletu facky na tvář spolustolovníka, co tvrdil, že Sparta je lepší, vždy později k dohodě došlo. No a pak třeba i ten, co vtělil někomu facku, objednal kolečko frťanů pro všechny. Dokonce si i pamatoval, kterou kořalku kdo pije. Prostě se všichni dohodli a pak si ještě společně zazpívali…

Po jisté době trvání omezujících opatření se stává, že někdo si s nimi již neví rady. Pak se klidně mohlo i v čase rouškománie přihodit, že mladík v tramvaji bez roušky, který byl starším mužem upozorněn, aby si ji nasadil, povyskočil a zmlátil ho. Nezůstala ušetřena ani žena, co se muže zastala…

Nějak se nám to domlouvání zvrtlo, že? Podobného„přátelského“ počínání přibývá. Co má na něm zásluhu? Pedagogové, alespoň někteří, určitě vědí. Ale co s tím? Vždyť podobné jednání lze spatřit ve všech oblastech, kde se lidé vyskytují. Nouze sice lidi často i stmelila, ale když ta trvá delší čas, lidská důstojnost zůstává v pozadí. Před časem v dopravních prostředcích mnozí lidé drželi v rukách knížku a četli si. Někdy proto možná zapomněli i vystoupit. Nyní lze nějakého cestujícího spatřit leda sehnutého nad notebookem…