JOSEF SKÁLA
Kam sahá Macron – Charlesi de Gaulleovi? Bezdětná „Bundesmutti“ – Willy Brandtovi? Boris Johnson – Winstonu Churchillovi? Jen v osobách a obsazení to není. Degenerují „elity“, vládnoucí většině zdrojů planety. Z cizí práce bohatly i dřív. Hlavně však produkcí pro lidské potřeby. Privátní zisk dusil její odbyt už tehdy. Kapitál z té pasti unikal expanzí na nové trhy. Globalizací své moci, dosažené pátou kolonou studené války, si ten rezervoár zrušil sám. Propast mezi velehorami prachů, nadrženými „dělat prachy“ – a kupní silou jejich „lidských zdrojů“ – už bude jen čím dál větší. Tím víc se hrnou do „virtuálních“ habaďůr. A to je kšeft zády ke všem lidským potřebám. Přidanou hodnotu rodí nulovou. Tím obludnější plodí manka.
MILAN BLAHYNKA
STRUČNÁ ÚVAHA O PEKLE (nakl. Bondy, b.m., 2019, ilustrace a typografie Jan Gabler, foto na obálce Yiyeksi Marhoulová, doslov napsal Ivo Harák, 88 s.), knížka nezvyklého podlouhlého formátu velikosti pohlednice, je kupodivu sbírka básní, nikoli pojednání, ale úvaha to je, přesněji: jsou to verše vybízející čtenáře k úvaze, co vše je vlastně peklo na zemi (že by opak slavného optimistického Nebe na zemi?) a zda nějaké peklo vůbec je. „Záleží pouze na nás!“ vysvětluje autor, básník Alois Marhoul, čtenářům chudšího ducha, kteří snad omylem sáhnou po Stručné úvaze, netušíce, že jde o básně.
IVAN ČERNÝ
Kapesní vydání satirických povídek PĚTADVACET NA ZADEK v tento čas vydalo pražské populární nakladatelství Olympia. Jako první z našich vydavatelství tak reagovalo rukopisem Josefa Provazníka na koronavirovou krizi, lépe řečeno vzalo si na paškál chování lidí ve společnosti i doma v tom čase bez servítků, s černým humorem, který je nám Čechům tak blízký.
ZDENĚK HRABICA
Móda je proměnlivá a nepřizpůsobivá. Patřím ke konfekční generaci. Náleželi jsme prý v oblékání k jakémusi šedému moru, jemuž se nikdo z minulé populace nemohl vyhnout. Jako dospívající kluci jsme byli dospělými častování hanlivým pojmem „potápky“, na sebe jsme si navlékali úzké obepnuté nohavice s vysokými manžetami. Nechyběli ani kvalitní manšestráky či pevné štruncové gatě do nepohody. K nim patřily i trofejní válečné svršky, skautské klobouky, tropické helmy, batldresy po zahraničním vojsku. Na hlavě jsme nosili nízké aerodynamické klobouky. Kolem nás se to hemžilo šusťáky, montgomeráky. K trampskému oblečení patřily baťohy s telecí kožešinou, říkali jsme jim telata, na krk jsme si zavěšovali talismany, oblíbený byl kančí zub nebo placka. Šili jsme si mokasíny, obouvali jsme si boty s vysokou podrážkou, omotané barevnou bužírkou.
PAVOL JANÍK
So slovami treba zaobchádzať opatrne, pretože majú schopnosť ovplyvňovať ľudí – od ich individuálneho konania až po činnosť mocenských štruktúr. Aj pojmy slovenský, slovácky a slovanský majú v rozličných obdobiach a jazykoch odlišný význam. Napríklad – v jazykoch južných Slovanov „slovenski“ (nepoužívajú ypsilon) znamená slovinský i slovanský. Slovenski jezik (slovenščina) = slovinský jazyk (slovinčina). Text piesne: Ja sam Jugoslovenka, moja duša je slovenska = Ja som Juhoslovanka, moja duša je slovanská.
id
První etapa česko-slovensko-makedonských kulturních styků začíná příchodem soluňských filozofů a polyglotů Konstantina-Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu v 60. letech 9. století. V 19. století k nám pronikaly četné překlady makedonských lidových písní ze sborníku bratří Dimitra a Konstantina Miladinovových. Sem spadá mj. také zájem Ludvíka Kuby o makedonskou lidovou slovesnost. V české umělecké literatuře našlo svůj ohlas tzv. Ilindenské povstání z počátku 20. století a balkánské války (mj. Helena Malířová, S. K. Neumann aj.). V prvních letech po osvobození 1945 vycházely v českém i slovenském periodickém a denním tisku mnohé zprávy, články a reportáže mj. o boji jugoslávských národů i o jihoslovanských národních literaturách a kulturách.
JIŘÍ JÍROVEC
Bylo nebylo, tak začínávají pohádky.
Ta naše je o bezduché dvojici na lavičce.
Dráb dvojici osloví: „Are you OK?“ a když nepřijde odpověď, vytáhne telefon.
FRANTIŠEK DOSTÁL
Proměny světa jsou poznamenány všelijakými vyhláškami a nařízeními. Třeba i zákazem zajít si do hospody na pivo zrovna v době, kdy byl vyhlášen nouzový stav. Když už jsem zmínil hospodské zařízení, v němž se kdysi bouralo rakouské mocnářství, napadá mi porovnání tohoto útulku s našimi současnými, až přemile k sobě se chovajícími politickými sešlostmi.
IVO ODEHNAL
Výmlat (české) poezie
Do společenské stodoly navezeny fůry obilí
Snopy slov vrhány do chřtánu mlátičky