MIROSLAV GROSSMANN

Občas se zatoulá do soudních síní a policejních předsíní, jako blesk z čistého nebe, nečekaná perlička čehosi snad tam nepatřičného, ale mnohdy hodně člověčího.

Nemajetný

Mladíka, kdesi z Kavkazu, vyslýchal vyšetřovatel jako obviněného. Nejprve vyplňoval první stránku protokolu se základními údaji obviněného. Dostal se až k rubrice majetkového stavu. Po krátkém vysvětlení obviněný prohlásil, že je ve své vesnici nejbohatší, že má 40 beranů. Policejní vyšetřovatel tedy uvedl v příslušné rubrice „40 beranů“. Po sepsání protokolu se však obviněný přiznal, že 40 beranů před svým odjezdem do České republiky podřezal. Vyšetřovatel „40 beranů“ vymazal a uvedl „nemajetný“.

 

Špatně svěcená kytka

Zadržený, z bývalé československé Podkarpatské Rusi, byl chycen při krádeži a v jeho přítomnosti se dělal soupis věcí, který měl u sebe. Mezi nimi byla i nevelká usušená kytka. Vyšetřovatel se zeptal, jestli si ji chce zadržený ponechat a uvést do seznamu jeho věcí. Zadržený na to velmi rázně reagoval s tím, že sušenou kytku je třeba vyhodit, protože byla špatně posvěcena. Zadržený vysvětlil, že kytku dostal od matky, měla jej chránit, ale tak jak jej chytili, tak kytka zřejmě nefungovala, byla tedy špatně svěcena. Také vyšetřovateli důvěrně sdělil, že si to s farářem vyřídí, protože přece každý musí řádně pracovat a za svoji práci ručit.

 

Černoch s ruštinou

Černoch, který se sám přihlásil na policii, vzbudil mimořádnou pozornost, protože mluvil rusky a také jako komunikační jazyk s policií požadoval ruštinu. Následně se ukázalo, že pochází z východní části Konga (dříve Belgického), a že ovládá jen svůj místní mateřský jazyk a ruštinu. Rusky se naučil v rodné zemi, protože několik let pracoval jako číšník v hotelu, kdy byli ubytování ukrajinští lékaři, kteří pracovali v místní nemocnici. Když lékaři odešli, ztratil zaměstnání a rozhodl se vydat za prací do světa. Z rodného Konga odcestovat do Turecka, protože tento stát nepožadoval od občanů Konga víza. V Turecku využil svoji znalost ruštiny a její příbuznost s bulharštinou, bulharští převaděči jej přivedli až do Prahy. Měli s ním sice svoje plány, vůbec ne zákonné, a tak se Konžan sám vzdal české policii.

 

Hantec v Praze

Zlodějíček z Brna, tedy dle brněnského hantecu čórkař, se vydal do Prahy, ale štěstí (lauf) mu nepřálo, hodně rychle se seznámil s pražskými policisty (bengama, švestkama, šerlokama, véškama, fízlošama). A tak nakonec skončil u soudu (na mléně).

 

Informovat prezidium

Přímo na prvního května zadržela policie osobu bez jakýchkoli dokladů, která v ruštině uváděla stále se měnící jména a nejrůznější občanství a místa bydliště. Osoba byla poučena, že jako cizinec může požadovat informovat konzulát své země v České republice o jeho zadržení policií. Osoba měla zájem o svém zadržení informovat, ale ne zastupitelský úřad, nýbrž jakési prezidium. Ale další podrobnosti nesdělila s tím, že jde o věc nanejvýš tajnou. Za několik dní se tajemství vyjasnilo; dotyčný byl poptáván jednou psychiatrickou léčebnou na pobřeží Baltského moře.

 

Říká, že nic neudělal

Vietnamec a Ukrajinec byli chyceni při činu, násilně si v noci otevírali novinový stánek. Záhadou sice bylo, jak se mezi sebou domlouvali, protože, jak tvrdili, každý ovládal jen jazyk své národnosti. Jako první u soudu vypovídal Vietnamec v přítomnosti tlumočnice vietnamštiny. Po více než čtvrthodině monologu obviněného se tato zhostila své tlumočnické úlohy tak, že sdělila soudu: „Říká, že nic neudělal.“ Soudkyně, obvykle vyrovnaná, když to uslyšela, „rozpoutala peklo“. A obžalovaní vyděšeně koukali a vůbec nechápali, co se děje.

 

Novela trestního řádu

Soudkyně vyhlašovala rozsudek v přítomnosti advokáta a státního zástupce. Obžalovaný chyběl, čehož si soudkyně všimla, až když přítomné „posadila“ k přednesení odůvodnění rozsudku. Ohledně nepřítomnosti obžalovaného se soudkyně obořila na advokáta – spolužáka z fakulty, proč ji na to neupozornil. Advokát se hájil tím, že se domníval, že vynesením rozsudku bez přítomnosti obžalovaného soudkyně zkouší nějakou novelu trestního řádu. Nakonec soudkyně nechala přivést obžalovaného a vše dále probíhalo dle platného trestního řádu.

 

Ještě jsem tady nebyl

V ukrajinské Zakarpatské oblasti, dříve československé Podkarpatské Rusi, jsou vesnice, kde i více než polovina obyvatel má stejné příjmení (například velmi četné Kricfuluši). A mnoho vesnic nemá ulice, všichni se přece znají. A právě z takové vesnice byl k českému soudu předvolán svědek. Jeho jméno a příjmení bylo doplněno i jménem po otci (jak je u ruskojazyčných běžné), sice bez neznámého data narození, ale s přesným názvem obce (okresu i oblasti). Svědek se k soudu dostavil (soud předem, při výzvě k účasti sdělil, že to bude na náklady soudu), ale v soudní síni se zjistilo, že osoba, která se dostavila, má příslušné jméno, příjmení i jméno po otci, a je také z příslušné vesnice, ale není to požadovaný svědek. V dotyčné vesnici totiž žijí tři osoby s totožným jménem, příjmením a jménem po otci, a ty se vlastně dohodly, kdo pojede k soudu do České republiky. A protože z těch tří už dva v České republice byli, bylo rozhodnuto, že dostane přednost a že pojede jako svědek ten, který tady ještě nebyl.

 

Hodně se mi líbí

„Neverbálka“ – neverbální komunikace, „řeč těla“ doprovázející většinu slovních projevů, může výjimečně „komunikovat“ i sama. Výrazné mrkání obviněného na státního zástupce v soudní síni vzbudilo zaslouženou pozornost všech přítomných. Nakonec se státní zástupce v této věci obrátil na soudce, a obžalovaný na dotaz soudce uvedl, že tak činí proto, že se mu státní zástupce skutečně „hodně líbí“.

 

Anděl mravnosti

Svědkyně, tak trochu nepovedené „káčátko“ povolané k soudu, nemohla k samotnému projednávanému trestnému činu nic sdělit. Ona totiž s jedním ze tří pachatelů měla krátce před trestním činem jen intimní styk. Předsedkyně senátu k svědkyni proto neměla žádný dotaz, ovšem jedna z přísedících otázku měla. A jako „anděl mravnosti“ se svědkyně optala, jak mohla mít intimní styk s úplně cizím mužem? Svědkyně byla dotazem evidentně zaskočena, ale posléze rezolutně prohlásila: „Ale paní, poprvé je to vždycky s cizím chlapem!“ A z „káčátka“ se rázem stala zajímavá slečna.

 

Sedět měsíce je lepší než roky

Dva neúspěšní a snad i trochu nešikovní zbojníci, někde z podkarpatských či zakarpatských hor (záleží na tom, z které strany se díváte), byli uznáni vinnými a vestoje, jak se patří, přijímali rozsudek vyhlašovaný soudkyní. Tlumočník mezi nimi jim rozsudek tlumočil, včetně s netrpělivostí očekávané výše trestu, kterou však soudkyně netradičně uvedla v měsících, tedy konkrétně oba dva dostali po 24 měsících. Zbojník stojící vlevo od tlumočníka se jej znovu zeptal, kolik dostal, tlumočník mohl jenom zopakovat, že 24 měsíců. Toto opakované sdělení vyvolalo u zbojníka očividnou radost, o kterou se i slovně podělil s tlumočníkem, kterému špitl: „To je dobře, advokát mne strašil, že dostanu dva roky.“ Tlumočník se sotva zmohl na odpověď, která nabádala zbojníka, aby se o tom poradil se svým advokátem. Ono asi v měsících i dva roky nejsou tak moc, jako přímo ty dva roky.

 

Ten vedle je mi povědomý

Soudní výslech poškozené probíhal tradičním způsobem, a v jeho závěru předsedkyně senátu požádala poškozenou, aby se podívala na lavici obžalovaných, jestli poznává pachatele, který jí strhl kabelku s nezanedbatelným množstvím peněz a utekl. Na lavici obžalovaných seděl obžalovaný a vedle něho tlumočník. Poškozená ukázala na obžalovaného, s tím, že toho člověka nezná. Ale hned následně ukázala na vedle sedícího tlumočníka s tím, že ten je jí povědomý.

 

Drogy

Soudkyně se ptá obžalované: „Vy jste před dvěma lety brala drogy?“ A obžalovaná posléze pravdivě odpověděla: „Já nevím, já jsem brala drogy.“

 

Moldavské kolečko

Občan Moldavska byl vyhoštěn z České republiky, se zákazem pobytu na pár let. Byl vyhoštěn letecky, což je levnější než autobusový „postrk“, kdy je třeba hradit policejní doprovod pozemního dopravního prostředku přejezdových států. Ale za půl roku byl Moldavan zpět v České republice a velmi záhy byl zadržen policií. Nic jiného jej nezajímalo, než jestli znovu bude vyhoštěn letecky. Pocházel totiž ze zapadlé vesnice a byl ve vesnici první, kdo letěl letadlem. O své letecké zážitky se rád podělil se svými sousedy, ale zvláště sousedkami. A proto se tak zajímal, zda jeho letecké vyprávění, specielně pro ženskou část jeho vesnice, bude mít pokračování.

 

Svatý Petr

Kavkazan na chodbě soudu při čekání na vyhlášení rozsudku vyprávěl svému advokátovi vtip: Brzy ráno na Nebeskou bránu bouchal nedočkavě stařík s plnovousem. Malé okénko Nebeské brány se otevřelo, vykoukl archanděl Gabriel a pokáral bouchajícího, aby přestal bouchat, nebo probudí svatého Petra, a bude mít problém dostat se do Ráje. Dědek však neodbytně klepal dál na Nebeskou bránu, až probudil svatého Petra, který naštvaně a předčasně Nebeskou bránu otevřel. Když svatý Petr uviděl narušitele, hned jej poznal, a ještě více se naštval a začal křičet na dědka – Usáma bin Ládina: „Usámo, proč mne zbytečně budíš, ty sem nepatříš, odstup od Nebeské brány!“ Usáma mu odpověděl, že ví, že sem nepatří, ale že sem přišel jenom ze slušnosti. To svatého Petra ještě více dopálilo, moc křičel a dokonce sprostě nadával, že z jaképak slušnosti. Usáma svatému Petru ještě jednou potvrdil, že přišel ze slušnosti, a že svatý Petr a spol. mají 15 minut na evakuaci.

 

Zalíbilo se mi pracovat

Proces s recidivistou, ještě ne padesátiletým, jehož trestní rejstřík obsahovat 28 položek, nesliboval nic zvláštního než navýšení počtu položek v rejstříku. A soudní jednání probíhalo vcelku nezajímavě, až do závěrečné řeči obviněného. Hned první větou ohromil, protože prohlásil, že už ho vlastně nebaví „páchat, protože se mu zalíbilo pracovat“. Za poslední měsíc vystřídal několik zaměstnání, ale nakonec se mu nejvíce líbilo rozdávat letáky. Ne roznášet letáky do schránek, ale rozdávat je přímo lidem, „protože je rád mezi lidmi“. Až si odsedí „dvacátý devátý“, tak se „určitě vrátí mezi lidi, s letáky“.