IVO FENCL

Sociologu Janu Kellerovi vyšla řada knih. Ale tahle utkví na piedestalu. Je pro lidi. I pro lidi, na něž jsou ty ostatní „kellerovky“ náročné. Jmenuje se Odsouzeni k modernitě (2015) a na svět jí pomohl nakladatel Zdenko Pavelka. Keller interpretuje X klasických literárních děl a upozorňuje na analogie s moderními sociologickými studiemi.

MILAN BLAHYNKA

V dopise z 6. dubna 1993, v předvečer svých narozenin, mně sedmapadesátiletý polský básník Wilhelm Przeczek napsal z Bystřice nad Olzou, že chce konečně „vyjít ze stínu“. Byl tehdy už autorem velkého množství veršů, próz a překladů, tištěných i u nás v časopisech a sbornících, a více než deseti vlastních knih a knížeček veršů a prózy, z nichž v Česku vyšly – až v letech 1989-1992 – pouze tři, z toho dvě v překladu do češtiny, zatímco v Polsku v letech 1978-1990 devět (!), a to v Katovicích, Bielsku-Biale, Lodži, polském Těšíně, ve Varšavě a v Opolí. Kromě toho měl WP na kontě deset her, převážně pro děti, s premiérami v letech 1962-1984.

ELIŠKA KOPPOVÁ

Ubytovna sousedila se sportovním stadionem, kde bylo pořád živo. Po trávníku se kmitaly barevný dresy a znělo odtud jásání a pískot fanoušků. Jenomže nejen každá mince, i každej barák má dvě strany, a já vyfásnul tu druhou. Nebýt vysokých kaštanů, viděl bych ze svýho balkónu přímo do oken nemocnice. Končil tu autobus, končil tu život. Místo závodů jsem mohl sledovat vystupující návštěvy obtěžkané ovocem a květinami, sanitky nebo pacienty v modrých županech, jak se plouží po zahradě. Kdyby neplatil v celý ubytovně zákaz kouření, vůbec na ten balkón nepáchnu. Takhle jsme, já a nikotin, neměli na vybranou. Dokud se kaštany zelenaly, naši intimitu nic nerušilo. Pak začalo opadávat listí a nemocnice se mezi nás vtírala čím dál víc. Ještě chvíli a budu koukat chirurgům pod ruce… Začal jsem přemejšlet, co všechno tu asi léčí a jestli by se nemohli podívat i na mě. Když byly stromy docela holý a já stál zase na balkóně sám a sám, prázdnější než autobus dole na konečný, rozhod jsem se. Není nač čekat. Jako pacient budu mít nárok aspoň na soucit. Třeba mi nějaká dobrá duše přinese síťku pomerančů nebo orchidej.

IVO HAVLÍK

Neobyčejné setkání s hrdiny pravěkého světa prostřednictvím strhujících příběhů na obrazech fenomenálního umělce nabízí výstava Zdeněk Burian – Dobrodružství pravěku ve Štorchově síni Městského muzea v Hořicích.

MIROSLAV GROSSMANN

Občas se zatoulá do soudních síní a policejních předsíní, jako blesk z čistého nebe, nečekaná perlička čehosi snad tam nepatřičného, ale mnohdy hodně člověčího.

Nemajetný

Mladíka, kdesi z Kavkazu, vyslýchal vyšetřovatel jako obviněného. Nejprve vyplňoval první stránku protokolu se základními údaji obviněného. Dostal se až k rubrice majetkového stavu. Po krátkém vysvětlení obviněný prohlásil, že je ve své vesnici nejbohatší, že má 40 beranů. Policejní vyšetřovatel tedy uvedl v příslušné rubrice „40 beranů“. Po sepsání protokolu se však obviněný přiznal, že 40 beranů před svým odjezdem do České republiky podřezal. Vyšetřovatel „40 beranů“ vymazal a uvedl „nemajetný“.

ROBERT POCH

+ + +

Nádherou snového ticha

zasněným shlukem

nás tišila vznášivá dálka

měsíčním svitem