EVA HRUBÁ
Aby nevybuchla slova
Jsou básníci kteří tiše našlapují
aby nevybuchla slova
Ty nastražené miny jež by mohly vznítit plamen vášně po touze
že lze milovat ne pro potěchu vlastních vystavěných zdí
ale pro průsvit světel v tunelech kde schovává se cit
Že lze milovat mezi všemi rozevlátými vlasy polí a doteky trav i sklopenými hlavami
usýchajících okvětních lístků zatoulaných planých růží
Že lze milovat
mezi klobouky střech i rádiovkami s anténou na hlavách impresionistických malířů co mají
zamazané ruce od barev všech sluncí i kobaltu bouřného nebe
Že lze milovat
mezi dětskými kočárky z proutí i surrealistickými koloběžkami na kterých se odstrkují
špičkou nohy spěchající lidé do krychlí domů s dveřmi na buňku a okny bez očí
v žaluziích kam nedohlédne ani zvědavý mrak co podobá se tvářím možná z minulosti možná
z rajských zahrad uměle vytvořených ve sklenících na placatých nástupištích mrakodrapů
s pozvánkou pro výhled do kraje
Jsou básníci kteří tiše našlapují
aby nevybuchla slova
Ty miny jejich slz
Proplétají se mezi nimi a slabým proutkem hledají prameny zadupané vody jako by doufali
ve zrození nového světa
Vítr
Zvedl se vítr
Nekvílel mezi stromy a ulicemi
Byl vlahý a hladivý Plný slunce
Může mít vítr ve svém vlání paprsky jež podobají se žlutým pavučinkám namísto sychravého
vzduchu… Může… Měl… Tenkrát když se rozprostřelo kolem unavených luk tolikero sluncí
že nešly spočítat
Zvedl se vítr Kouzelník Připomínal otevřené šapitó kde malí trpaslíci s velkými čapkami
objímají trávu jako stromy Pro dotek věčnosti
Může být věčnost tak malinkatá a přitom věčná… Může… Smí… I teď
kdy ve větru plápolají vlásečnice tvých vlasů našich minulostí
Zvedl se vítr
myslím na tebe
Čmáranice
Život jsou někdy čmáranice ve vzduchu
Připadáš si jako letadlo Hromada plechu plná životů druhých
jež vozí je za štěstím
Takový velký anděl s křídly na motor
aby vzlétl pro jiné
Každé přistání je stejná cesta Střemhlav dolů k mravencům pro radost z nalezeného
cukru zážitků
Co je zážitek pro letadlo
Možná čáry v nebi
Možná houpání v mracích
Možná pískot větru
Možná tanec slunce na mléčné dráze
Možná bavlna mlhy co tě obléká
Možná samotný vzlet bez pádu
Jsi letadlo mezi eroplány mezi vrtulníky mezi rogaly i plachtícími osobami s padákem
na zádech i mezi balóny
Jsi letadlo které každý plácá po trupu i po kolečkách abys bylo jejich domovem na tu chvíli
chvil než seberou kufry tašky aktovky a zapomenou že jsi na ranveji zůstalo samo a utíkají
za svým jedinečným bytím Ani se neohlédnou
Život jsou někdy
čmáranice ve vzduchu které rozmázlo hejno ptáků nebo vzkazy jež umí číst jen slunce a měsíc
Možná déšť než je rozmaže
Vzpomínky
Vzpomínky jsou promiskuitní děvky
Svlékají se ve mně do naha
Provokují
Chtěly by abych je hladila
abych je milovala
Nasrat holčičky
To tak znovu mne chytit do pastí
do ok nalíčených na každém kroku jako byste už dávno zapomněly že samy jste chtěly
zmizet tenkrát tehdy když byly jste příběhem Na tvrdo Bez optání Prostě výstřel z praku
zvadlou papírovou růží přímo do slabin Prásk
Jdu a kolem mne vaše parfémy sají mou vůní kokosu Inspiraci pro dotek
Jdu kolem všech kolemjdoucích
Netuší jak moc jsem už nahá tam uvnitř všech pocitů citů nálad rozladů tam kam nikdo nesmí
protože vrátit ztracené děje dokáže jen profesor dějepravy
ne vy ztrouchnivělé časem
Vzpomínky jsou vysvlečené okamžiky
drhnou mi duši doběla
a čím víc nechci
tím častěji se miliskují se všemi myšlenkami
Děvky milované
Mamince
A vůbec nechodím ke kostelům za Bohem
Už dávno ne
Pradávno vím že On mezi oblaky nepluje
Chodím tam za tebou poslat ti vzkaz Pomalu dvacet let mám otisky v chodidlech
Chybět smíš Jen nebolet
O „obyčejných“
Když žijete Nikdo vás nepostrádá
Splýváte s časem
Splýváte s ulicí
Plynete tak nějak všeobecně
s občasnou výjimkou jež souvisí s nesouvisícím zavedeným rituálem dní
Chvíli se o vás vypravuje a dlouho pomlouvá
Také se tleská dokud nezačnou pálit ruce
Dokud hladina potlesku nepřesahuje hladinu zlatého jezera vypravěčů
Když žijete Mnozí si čas od času zajdou na pokec o jejich vlastních pozoruhodnostech
Někteří napíšou mejlíka nebo strohou zprávu že se mají jedinečně
Jiní se vypláčou v náhodném setkání místo pozdravu
Když žijete Jste ve zdánlivém zájmu nezajímavě zajímavý dokud
se nezlomíte v pase a v beztížném pádu nevzlétnete do mlhy kam chodí popíjet absint smrt
Nalije vám štamprličku
aby ona chvíle dostala pohostinný glanc
A pak
všichni ti kteří vás obcházeli nebo klouzali po povrchu či hanili a možná i v duchu uctívali
náhle ucítí studený vítr na zádech
a ptají se jeden druhého
Nevíš kde je ten člověk
už jsem ho dlouho neviděl
Chybí tu
Co se s ním stalo
Chtěl jsem ho pozvat na kávu
KDE JE…
Plytkost otázek které pominou po posledním úderu zvonu