LIBUŠE VONDRÁŠKOVÁ

Ať nestihne to své PROČ

rve matka dítě od chodníku s troskou

za zlevněnou treskou

Zítra uvidí už jen zmrzlinu slíbenou dopředu

Refrén lehce posametově – allegro moderato

s příchutí svobody

Vyhozen z práce

vyhozen z bytu

nevlastní už nic

návštěvník popelnic

pán z Nemanic

Bez jména a bez paměti

dny se řítí do podletí

Z pastoušek k pokrokům století!

A je tu zima

mráz do očí bije

bez dveří bez oken

těžko se žije

Kde je ta světnice

kde jsou ta kamna

noci jsou bezesné

a rána kalná

Jen zřídka

zkalené oči ztěžka prorazí zastřený svět

srdce lapené dávnými touhami

zabolí zavoní lesy a loukami

Až spásná láhev zabrzdí mrtvý vzlet

Netroufej si soudit

kdos sál první úsměvy z drahých peřinek

V oparech drahých vín

nezbavíš se svých vin

Nůžky už po samý klín

Jsme v tom všichni