OLDŘICH A. HOSTAŠA

Ze sbírky Ajznboňské pastorále

Cesta domů

Kapky deště řeka stékají po vlaku

cestující tvoří přítomnost.

Jízdenky prosím

kolega z minulosti

co nového?

Vše při starém.

Vznikly tvarované čepice

pýcha pořádá hostinu

klan rychlokvašek.

Cesta běží

čas obrátil přesýpací hodiny

písek lásky se sype

déšť za okny

závoj osudů

i ten náš paní.

Posázavský pacifik

Parní lokomotiva

podupává na koleji v Braníku

mlžná pára krášlí boky.

Nostalgie si vzala vázanku

symbol hrdosti

zapískání odjezd

Braník Čerčany.

Posázavský Pacifik krájí nudli času

čundrák zpívá teskně hučí Niagara

dětství v dřeváku

zulo malé boty po bratrovi

rozbité boty lumpáren.

Jídelní vůz

Nádražní světla

odráží se v oknech jídelního vozu

co stůl

napsaný příběh

divadelní drama v malém i velkém.

Nasvícené lampičky

hvězdy nádražního nebe.

Čím mohu posloužit?

Lakonický hlas stevarda.

Pane vrchní

polévku z rošťáren

řízek z červánků

a Praha Košice

projela Pardubice.

Pět piv

Nádraží se líně protahuje

vole nemáš Cílo

je noc pět piv v sobě

Kdo to hovoří já vole nádraží

bezdomáči mne ničí

cucáci v rohu zkoušejí mužnost.

Utírám si pot z čela nikde nikdo

jsem to já nemáš chlastat

přijíždí vlak

světly na mě mrká

dám si příště piv míň

a noc se směje hvězdami.

Vesnická

Zahrada dýchá létem

potok hovoří o lesu

nebe se líně protahuje nad Sázavou.

Lokálka polyká kilometry

výpravčí posvačil odpoledne

místní šašek si hraje na výpravčího.

Hospoda u Kuželů točí pod míru

nikomu to nevadí

hostinský si mastí kapsu

podvečer neví co bude dál.

Hvězdy otevřely oči

měsíc píše dopis mlze

a ta jako tichá paní

vchází do kraje.

Jízda tam

Na nástupišti vlak

souprava k letům.

V kupé radost i starost

jízdenka v předprodeji dětství.

Černé dveře se otevírají do jasné záře

vzdálených krajin

a zpáteční jízdenka není.

Svítá

Svítá Jitřenka zavřela oči

sluneční štěně si hraje s obláčky

jdu na vlak

kohouti podepsali smlouvu.

Nastupuji

Sázava šumí sny

letité vrby drbou ráno

sluneční štěně dorůstá.

Vystupuji

ponorková ulice mne pohltila

sluneční pes zavrčel

temná bouřka spěchá

a Sázava si otevřela deštník.

Hlavní nádraží

Hodiny na věži Hlavního nádraží

měří čas dějin národa.

Dobrý den pane vlakvedoucí

mladík s mlékem na bradě

jmenuji se Pavel

návěstidlo se vzteká

je odjezd.

Kolik jich ještě bude?

Víš to osude?!

Léta ve vlaku

Dny ruleta času

místo domova nocležny

hospodský guláš s cibulkou.

Opilý cestující

ženy chtivé touhy

zaprášená brašna

ajznboňácký pot

revizor s úsměvem šelmy.

Prémie žádné

za špatný úsměv při revizi.

Den za dnem rok za rokem

a láska svléká nahotu

když si kupuje jízdenku k ránu.

Vlak osudu

Z tunelu dějin vyjíždí vlak

lokomotiva píseň srdce

strojvedoucí minulost i budoucnost.

V kupé živé hvězdy

za nocí ti září v očích

jedeme vlakem do našich životů.

Někdy zastaví

aby člověk někam odešel

jiný nesl svůj kříž.

Nastup si je odjezd

a čára v dlani pokračuje.

Probuzení

Africké tamtamy,

oblaka odnáší

a Praha se do tanga probouzí.

Nebe opřelo si dlaň o Vltavu,

ona jako konkubína,

prodává se větru.

Šum šumavských hvozdů,

jako šál ovinul Petřín.

Jdu s Tebou petřínskými sady,

vzdálená hudba barů utichá

a my dva pijeme z poháru života:

z poháru

který připravil sám čas.

Podvečer

Modrý drahokam,

perla života,

líně se protahuje na tapetě vesmíru.

Tisíce klarinetů větrů,

češe vlasy hájům.

kde kukačka počítá čas

a modré zvonky na lukách,

zvoní k sečení otav.

Letní mámení,

opírá si dlaň o stříbro řeky.

V tůních zní vodnické brekem

a letní podvečer usedl na lavičku,

kde dva poznávají přítomnost.

Večerní

Loď dne vplouvá do přístavu večera,

hvězdný rybář

si zapálil mlžnou dýmku.

Na lesních pasekách,

chystají ples noci,

večerní švadlenky šijí půlnoční plášť;

a v šenkovně času,

upíjí vteřina z poháru života.

Ráno

Ráno; ráno rán,

je tůň ve Tvých očích,

touha hraje na sluneční harfu,

za oknem svítá,

plachty nebeských lodí,

nadouvá vítr radostiček

a stříbro řeky,

probudilo radost.

Sedmikráska

V sedmikráskovém paláci,

šijí šaty pro princeznu,

zapřahají větrné koně pro vládce Větrné hor

a vůně jara hraje svatební pochod.

Paní ze Sedmikrásova;

berete si pána z Větrné hory?

Ano!

Berete si pane z Větrné hory;

paní ze Sedmikrásova?

Ano!

A kněz věků,

jim požehnal.

Strážný

Strážný noci odemkl slunečné okovy,

žhavá ústa políbila ráno.

Dva, co počali lidstvo,

pletou z paprsků copánky.

Ve vlnách řek i oceánů,

jeho zář maluje východ

a růže lásky,

rozkvetla na dlani rána.

Děvčátko

Na rohu ulice stojí dům,

kolem zahrada,

v zahradě altán,

v altánu děvčátko.

V zahradě kvetoucí jabloň,

vonící do krásy děvčátka,

jejíž culíky rozhání pošmourný den.

Děvčátko vyšlo z altánu,

opustilo dům,

ulicí jde k přístavu,

odjíždějící loď odváží její dětství.

Děvčátko jde zpět,

v očích touhu zvědavého odpoledne.

Na nebeském oceánu rozesmáté slunce,

laská její úsměv

a kroky které zanechala.

Dobrý večer, děvčátko,

jsem tvůj čas

a řeka večera ji někam odváží.